13 C 150/2023-21 — Okresní soud v Prostějově

Dne [datum] podala manželka u Okresního soudu v Prostějově návrh na rozvod manželství, manžel se k návrhu připojil podáním ze dne [datum]. Manžel je státní příslušník Slovenské republiky, proto se soud musel nejprve zabývat pravomocí českých soudů a rozhodným právem, podle kterého je třeba postupovat. Podle § 47 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Manželka je státním občanem ČR, je tak dána pravomoc českých soudů k vedení řízení o rozvod manželství. Podle § 50 odst. 1 cit. zákona rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. cit. zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V době zahájení řízení (k datu podání návrhu na rozvod manželství) měli oba manželé obvyklý pobyt v České republice, rozhodným právem je tak české právo, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). U ústního jednání soud provedl dokazování oddacím listem a výslechem účastníků a po takto provedeném dokazování zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [anonymizováno]. Z manželství se děti nenarodily. Manželství bylo zpočátku šťastné a bezproblémové, postupně se však začaly projevovat rozdílné povahové vlastnosti manželů, měli rozdílné životní cíle a rozdílné názory na vedení společné domácnosti. Manželé se postupně navzájem citově odcizili a od srpna 2016 nevedou rodinné společenství. Manželka má v současné době novou známost s jiným mužem, tuto považuje za perspektivní. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití. Manželé se shodli na příčinách rozvratu manželství spočívajících na straně obou manželů, a to v rozdílnosti jejich povah, rozdílných názorech na vedení domácnosti a rozdílných životních cílech. Podle § 755 odst. 1, 3 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků podle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku byly v daném případě splněny. Účastníci spolu již delší dobu jako manželé nežijí, zrušili rodinnou domácnost, nevykonávají manželská práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 687 a násl. o. z. Lze tedy uzavřít, že manželské soužití účastníků je hluboce a nenapravitelně rozvráceno, jedná se o trvalý stav a nelze očekávat jeho obnovení. Proto soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na straně obou manželů, jak je uvedeno shora. (výrok I.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Takové předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení však v projednávané věci soud neshledal, manželé navíc shodně navrhli, aby si každý z nich nesl náklady řízení sám. (výrok II.)