14 C 247/2022-49 — Okresní soud v Prostějově

Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhal po žalované zaplacení shora uvedeného peněžního plnění s tvrzením, že je insolvenčním správcem ustanoveným v rámci insolvenčního řízení proti, v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedeným dlužníkům [jméno] a [jméno] [příjmení] a to na základě usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne [datum]. Žalované jako fyzické osobě byly dlužníky poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 570.000 Kč. Žalovaná po vzájemné dohodě uznala dluh ve smyslu § 2053 o. z., a to písemně listinou dne [datum]. Žalovaná se v této listině zavázala dluh splácet v minimálních splátkách po 12.000 Kč měsíčně, což neučinila ani v jednom případě a nezměnila stav a výši dluhu ani po předžalobní upomínce. Žalovaná, která je t.č. ve výkonu trestu se k žalobě písemně vyjádřila, nezpochybnila obsah uznání dluhu, ani obsah žaloby, důvodem, proč se bránila vydanému platebnímu rozkazu byly pouze její osobní a majetkové poměry. Žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava a částku 570.000Kč, kterou svým rodičům – dlužníkům dluží, není schopna zaplatit. Žalovaná z důvodu zdravotního onemocnění (diabetes melitus I. stupně) není pracovně zařazena, není schopna pracovat, neboť jí byla přiznána invalidita prvního stupně se 45% sníženou pracovní schopností. Je občankou Slovenské republiky, proto nemá nárok na vyplácení invalidního důchodu. Žalovaná nepopřela výši dluhu a uvedla, že chce tento dluh splácet podle svých reálných možností po propuštění, v pravidelných měsíčních splátkách a to z důvodu její celkové„ prodluženosti a insolventnosti“. Žalobce se vyjádřil ke stanovisku žalované v podání ze dne [datum] a navrhl, aby byl vydán rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř., když žalovaná dluh písemně uznala a navíc také jeho výši nezpochybnila ani ve svých vyjádření. Žalobce si byl vědom postavení žalované, kdy pohledávka je pravděpodobně nedobytná a poukázal na žádost insolvenčnímu soudu o udělení souhlasu s vynětím předmětné pohledávky ze soupisu majetkové podstaty a to právě z důvodu nedobytnosti. Insolvenční soud však s vynětím pohledávky ze soupisu majetkové podstaty dle § 227 ins. zákona nesouhlasil a sdělil mu pokyn, kterým je vázán, a proto žalobu podal. K návrhu žalobce na vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 o.s.ř. soud zastává stanovisko, že takto soud musí postupovat pouze v případě, žalovaná v průběhu řízení do svého procesního jednání učiněném v písemném podání určeném soudu, do protokolu o jednání či záznamu jednoznačně tento úmysl formuluje. Žalovaná se jednání nezúčastnila a v podání ze dne [datum] pouze sdělila, že nechce„ jakýmkoliv způsobem popírat dluh“ a to podle názoru soudu k uznání nikoliv popření dluhu nestačí. Z tohoto důvodu návrhu žalobce nebylo vyhověno. Podle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy, ze které vyplývá, že uznání dluhu zakládá právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, trval. Žalovaná bez pochyby uznala svůj dluh co do důvodu i výše v listině ze dne [datum] a zavázala se v té době tento dluh splácet v měsíčních splátkách po 12.000 Kč měsíčně. Této povinnosti nedostála a neuhradila z tohoto dluhu ani část. V průběhu řízení přitom žalovaná nevznesla žádnou námitku, kterou by vyvracela existenci tohoto dluhu. Žalovaná tím, že neuhradila po sepisu uznání závazku dne [datum] ani jednu splátku, dostala se se splněním tohoto dluhu do prodlení od následujícího dne, tj. od [datum] a proto soud zavázal žalovanou kromě dlužné jistiny též k úhradě příslušenství, které je výrazem aplikace § 1968 alinea prvá o. z., dle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a dále § 1970 téhož zákona, dle kterého jde-li o prodlení splněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, kterým je nař. vl. [číslo] Sb. (odst. I. výroku). Soud rozhodl o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné lhůty v tomto konkrétním případě nebyly shledány podmínky. Soud dospěl k tomuto názoru proto, že z obsahu spisu i z projevů žalobce je zřejmé, že byl vázán pokynem insolvenčního soudu, byť jak insolvenční soud, tak i žalobce, jsou si dobře vědomi nedobytnosti této pohledávky, neboť žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody, z důvodů zdravotních handicapů není schopna ve vězení pracovat a to ani zčásti, nemá žádný majetek, a jak je soudu z úřední činnosti známo, má vícero dluhů, které nesplácí. S ohledem na její nynější osobní poměry spojené se zdravotním postižením není pravděpodobné, že žalovaná tyto dluhy splatí i v budoucnu. Proto stanovení jiné, než zákonné lhůty k plnění pro žalovanou de facto nemá žádný význam, nedává ji žádnou významnou šanci tento dluh vzhledem k tomu, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, zaplatit. Na druhou stranu žalobcům – osobám, které jsou rovněž zadluženi, jsou v systému oddlužení, se skýtá možnost mít alespoň do vzdálené budoucnosti k dispozici exekuční titul. Je pouze otázkou, zda žalobci, jako rodiče žalované, tento titul vůbec kdy uplatní. Ze všech těchto důvodů soud jinou, než zákonnou lhůtu k plnění nestanovil. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl zcela procesně úspěšný, ale náhrady nákladů tohoto řízení se výslovně do protokolu vzdal. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. II. výroku). Pokud se týká poplatkové povinnosti, žalobce je jako insolvenční správce osvobozen od poplatkové povinnosti za návrh – žalobu, § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v tomto případě, kdy navrhovatel (žalobce) je v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, přechází poplatková povinnost na žalovanou a to jenom pro případ, není-li též od poplatku osvobozena. V tomto konkrétním případě, jak shora bylo uvedeno, žalovaná rovněž splňuje zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř., a proto soud po zjištění této skutečnosti, ani žalovanou povinností k úhradě soudního poplatku nezavázal.