6 C 106/2022-75 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 26. 8. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 24.674 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 24.674 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a dále zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je provozní vodárenskou společností, do jejíhož předmětu činnosti patří mj. provozování vodovodů a kanalizací v okrese [obec]. Žalobkyni pak náleží úplata mj. za odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parcelního čísla [číslo], o evidované výměře 3.836 m2 – ostatní plocha, v [katastrální uzemí] a má povinnost podle § 19 odst. 6 a § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, hradit z uvedených pozemků úplatu za odvádění srážkových vod kanalizací pro veřejnou potřebu. V minulosti měla žalobkyně snahu uzavřít s žalovanou písemnou odběratelskou smlouvu, s čímž žalovaná nesouhlasila s tím, že není povinna z předmětné plochy hradit úplatu za odvádění srážkových vod. Vzhledem k tomu, že z plochy žalované je permanentně odváděna srážková voda kanalizací pro veřejnou potřebu, vystavila žalobkyně za odběrné období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 dne 31. 12. 2019 žalované fakturu [číslo] splatnou dne 27. 1. 2020, znějící na částku 24.674 Kč. Množství odvedené srážkové vody bylo vypočteno v souladu s § 31 vyhl. č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích (způsob výpočtu žalované částky byl k výzvě soudu doplněn podáním žalobkyně ze dne 16. 2. 2023). Jelikož žalovaná fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradila, právní zástupce žalobkyně zaslal žalované kvalifikovanou předsoudní výzvu ze dne 12. 1. 2022. Žalovaná na ni reagovala tak, že fakturaci odmítla jakožto neoprávněnou. 2. K odporu žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je v daném případě stěžejní vymezit, zda předmětný pozemek [parcelní číslo] splňuje základní definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace, kterými jsou, že se jedná se o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu určenou k užití vozidly nebo chodci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tato cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, vlastník pozemku, na kterém je cesta, alespoň konkludentně souhlasil s obecným užíváním pozemku a je zde tzv. nutná komunikační potřeba. Především poslední znak – tzv. nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba na předmětném pozemku naplněna není. Existenci účelové komunikace nelze primárně posuzovat na základě tvrzení, že pozemek je, nebo není veřejností využíván jako veřejně přístupný, nýbrž je nejprve třeba zkoumat, zda je dána nezbytnost přístupu k nemovitosti přes takový pozemek (srov. NS 25 Cdo 2496/2015). Předmětný pozemek má dle tvrzení žalované sloužit jako parkoviště, stanoviště pro autobusy a dále ke spojení s ostatními pozemními komunikacemi, celý pozemek je nicméně obehnán bariérami, které omezují průchod a zcela vylučují průjezd vozidel. V obou směrech je předmětný pozemek oddělen závorou a označen dopravní značkou„ Zákaz vjezdu všech vozidel“ s dodatkovou tabulkou s textem„ Mimo vozidel na povolení [název žalované]“ Jedná se tak evidentně o komunikaci s přístupem jednoznačně výrazně omezeným, který není obecně (veřejně) užíván, nýbrž je užíván pouze na výslovné povolení žalovaného. Veřejnost předmětný pozemek využít nemůže a ani to vzhledem k umístění pozemku není nutné, neboť jej ze všech stran obklopuje pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví [územní celek], kde není přístup žádným způsobem omezen. Ve zbývající (výrazně menší) části předmětného pozemku se nachází chodník, který sice teoreticky může být využíván chodci pro zkrácení cesty na autobusové nádraží, ovšem s přihlédnutím k jeho umístění u frekventované silnice, užíván není. Pro chodce je jednodušší, logičtější a bezpečnější využít přilehlý chodník na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví [územní celek], který v hojné míře využívají. Žalobkyně dále argumentovala tím, že předmětný pozemek naplňuje znaky veřejně nepřístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 2 z. č. 113/1997 Sb. V současné době je přístup na předmětný pozemek omezen rozhodnutím [stát. instituce] dopravní značkou“ Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)“ s dodatkovou tabulkou s textem„ Mimo vozidel na povolení [právnická osoba]“ a dopravní značkou„ Nejvyšší povolená rychlost“ omezená na 15 km/hod. Nelze pak souhlasit s názorem žalované, že vydáním rozhodnutí se nic nezměnilo. Obecné užívání pozemních komunikací vyplývá přímo z § 19 z. č. 13/1997 Sb., který stanoví, že každý smí užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. Pro obecné užívání je tak charakteristické, že vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů. Za významné žalobkyně rovněž považuje, že předmětná plocha je využívána smluvními partnery žalované, tj. že žalovaná získává určitý prospěch za užívání plochy a jedná se o veřejně nepřístupnou účelovou komunikaci. 3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namítala, že předmětný pozemek ve vlastnictví žalované je v souladu s ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. veřejnou účelovou komunikací a jedná se o výjimku podle ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., z povinnosti platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu (nevztahuje se mj. na plochy účelových komunikací veřejně přístupných). Vzhledem k tomu pak žalovaná není povinna platit za odvádění srážkových vod z pozemku do veřejné kanalizace. Na výše uvedeném závěru nezmění nic ani skutečnost, že dne [datum] vydal [stát. instituce] rozhodnutí, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], kterým v souladu s ust. § 7 odst. 1 věty druhé zákona č. 13/1997 Sb. omezil veřejný přístup na účelovou komunikaci, která se v době vydání nacházela na pozemcích parc. [číslo] pozemku parc. [číslo]. Rozhodnutím byl veřejný přístup omezen pouze pro určitý okruh uživatelů účelové komunikace, nikoliv pro všechny uživatele, když účelovou komunikaci mohou dále bez omezení užívat například chodci. Veřejné užívání přitom znamená všeobecnou veřejnou přístupnost materiálních statků, které disponují reálnou schopností k tomu, aby byly fakticky užívány. Obecné užívání vzniká ex lege, avšak může mít limity, které plynou přímo ze zákonné úpravy nebo z různých veřejnoprávních omezení. Na pozemku se nachází chodník a parkoviště, zastávky a stanoviště pro autobusy, kdy pro tento účel byl pozemek v minulosti zkolaudován. S ohledem na tuto skutečnost, rozměr a tvar pozemku, pak [stát. instituce] došel k závěru, že je ve veřejném zájmu omezit přístup vozidel na pozemek jakožto účelovou komunikaci, nikoliv pro chodce, kteří pozemek jako veřejnou účelovou komunikaci mohou využívat a také ji využívají, kdy se přes pozemek dostávají na autobusové nádraží. Pozemek i po vydání rozhodnutí využívají autobusy. S ohledem na skutečnost, že veřejné užití pozemku bylo omezeno jen pro určitou skupinu uživatelů a veřejné užívání tak nebylo vyloučeno, je pozemek nadále účelovou komunikací veřejně přístupnou a z tohoto důvodu se tak na žalovanou nevztahuje povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu. Není ani namístě v civilním řízení přezkoumávat charakter komunikace, když o tom správní úřad rozhodl. I kdyby žalovaná pobírala nějakou úplatu za užívání, nemůže to nic změnit na posouzení charakteru této komunikace. Smluvní vztah má žalovaná s jednou autobusovou společností, která provozuje veřejnou hromadnou dopravu. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 3836 m2, ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, v [katastrální uzemí], a to na základě rozhodnutí společníka o převzetí jmění ze dne 27. 6. 2006. 5. Soud měl dále k dispozici katastrální mapu předmětného pozemku a z dostupných zdrojů pořízenou fotodokumentaci, z nichž bylo lze dostatečným způsobem zjistit umístění a způsob využití předmětného pozemku. Z těchto dokladů je patrné, že pozemek se nachází v lokalitě ulice [název] [anonymizováno]. [příjmení] ve [obec], pro fyzické osoby je volně přístupný (není nijak fyzicky ohraničen či uzavřen) a je tvořen dlážděnou silnicí a dlážděným chodníkem (vymezeným obrubníky), který po celé délce přiléhá k silnici [ulice název] [anonymizováno]. [příjmení]. V chodníku jsou místy vzrostlé stromy a na jeho části zelený pás. Na protější straně jsou na silnici autobusová stání, krytá liniovými přístřešky. Za nimi je pak v severovýchodní části na jiných pozemcích volně přístupné autobusové nádraží. Podél pozemku jsou rovněž budovy autobusové zastávky, občerstvení či WC. Vjezd na pozemek je zajištěn na jihozápadn