6 C 14/2023-90 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 8. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 36 647,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 647,76 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 288,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 758,61 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 34 847,76 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, ), smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , RČ, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících se ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto banka ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 38 406,37 Kč. Aktuální výše úrokové sazby pak činila 12 % ročně. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne , datum, . Pohledávka za žalovaným ke dni postoupení činila celkem 39 694,93 Kč, přičemž tato částka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 34 847,76 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru v výši 1 758,61 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 288,56 Kč. Žalobce se rovněž domáhá zaplacení úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 34 847,76 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky ve výši 36 647, 76 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla žalovanému doporučena dne 18. 5. 2022, nicméně žalovaný dlužnou částku i přesto neuhradil.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , jako věřitelem, pod č. , RČ, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40.000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících se ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 12 % p. a. Konkrétní výše měsíční splátky nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Pro případ prodlení s úhradou splátek, bylo mj. dohodnuto, že se dosud neuhrazené části celkové výše spotřebitelského úvěru stávají splatnými. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí Klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je klient povinen příslušné dluhy Bance uhradit.4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 12. 4. 2023. K němu bylo připojeno vyjádření, ve kterém právní předchůdce žalobkyně dále uvádí, jakým způsobem posouzení úvěruschopnosti provedl.8. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne , datum, pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je invalidní důchodce, jeho příjmy za 3 měsíce činí 16.791 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti uvedl částka 45.000 Kč, a počet zdrojů příjmů byl uveden jeden. Dále uvedl, že je vdovec, bydlí ve vlastním domu/bytu. Žalovaným uvedené informace však již žalobkyní nebyly nijak doloženy. Právní předchůdce žalobkyně ve svém vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti uvedl, že úvěruschopnost hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházeli z údajů poskytnutých v žádosti o credit card ze dne , datum, . V rámci posouzení úvěruschopnosti posuzovali veškeré informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.9. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. Předchůdce žalobkyně se podle obsahu spisu spokojil jen s neúplnými údaji, kdy zejm. nezjišťoval, ani neověřoval, jaká je celková skutečná finanční situace žalovaného. Vycházel zjednodušeně pouze z žalovaným deklarovaných příjmů, ve kterých jsou značné nesrovnalosti, když v žádosti je uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činil 16.791 Kč, ale současně je zde dále uvedeno, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45.000 Kč a zdroj příjmů je jen jeden. Co se pak týká pravidelných výdajů žalovaného (např. v souvislosti s bydlením, zdravotním stavem apod.), ty právní předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu nezjišťoval vůbec. Přitom i výdajová stránka má významný vliv na posouzení celkových poměrů domácnosti. Nelze tedy přehlédnout skutečnost, že údaje uvedené v žádosti o úvěr spolu navzájem nekorespondovaly a rovněž nebyly doloženými doklady, a to jak na příjmové stránce, tak i na výdajové stránce, kdy však tuto právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval a neposuzoval vůbec. I s ohledem na uvedené rozpory a skutečnost, že žalovaný uvedl, že je invalidní důchodce (a má tedy zřejmě zdravotní či pracovní omezení) měla být činnost předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pečlivější. Nebyl-li potom žalovaný veden k odstranění uvedených rozporů či k doložení poměrů (např. potvrzení o skutečné výši příjmů a významných pravidelných výdajů), neměl mu být podle přesvědčení soudu za daných podmínek úvěr poskytnut. Z údajů a