8 C 196/2022-76 — Okresní soud v Prostějově

1. Osvojitel svým návrhem doručeným soudu 27. 4. 2022 zahájil řízení o osvojení zletilého osvojence s odůvodněním, že osvojenec od června roku 2019 žije v rodinné domácnosti s osvojencem a jeho manželkou, která je současně matkou osvojence. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah jako mezi otcem a synem, jejich vztah je velmi vstřícný, přátelský a oba mají přání, aby mezi nimi vzniklo pouto jako mezi otcem a synem i po právní stránce. Osvojitel má pro osvojení osvojence dostatečně osobní, bytové, materiální i zdravotní předpoklady a ve všech těchto záležitostech rovněž zajišťuje potřeby osvojence. Současně [název soudu] vydal dne 7. 10. 2021 usnesení pod číslem jednacím [číslo jednací], kterým byl osvojenec předán osvojiteli do péče před osvojením. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 10. 2021. Mezi osvojitelem a osvojencem vznikl takový vztah, který naplňuje smysl a cíl osvojení. 2. Manželka osvojitele a současně matka osvojence souhlasila s osvojením osvojence a současně se všemi skutečnostmi, které uvedl osvojitel. 3. Vzhledem k tomu, že osvojenec a manželka osvojitele jsou státními příslušníky [země], zabýval se soud nejprve tím, zda je k projednání a rozhodnutí věci dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů a právo kterého státu je třeba v daném případě aplikovat (rozhodné právo). 4. Podle ustanovení § 2 zákona číslo 91/2012 Sbírky zákonů, o mezinárodním právu soukromém, se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 5. Mezi bývalou Československou socialistickou republikou a [země] je uzavřena dvoustranná Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (v České republice publikovaná pod vyhláškou [číslo] Sbírky zákonů). Osvojení upravují článek 26 a článek 27 Smlouvy. Mezinárodní příslušnost českého soudu ve věcech osvojení se odvíjí od článku 27 odstavec 1 Smlouvy, dle kterého k řízení o osvojení a jeho zrušení je příslušný orgán té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době zahájení řízení. Navrhovatel je státním občanem [země] a byl jím i v době podání návrhu. Rozhodným právem je české právo dle článku 26 odstavec 1 Smlouvy, dle kterého osvojení a jeho zrušení se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době podání návrhu na zahájení řízení. Osvojitel je státním občanem [země]. Naopak pro udělení souhlasu s osvojením je rozhodným právem [země] právo dle článku 26 odstavec 2 Smlouvy, dle kterého souhlas osvojovaného dítěte nebo dalších osob a orgánů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě. 6. [anonymizováno] zákon o osvojení [číslo] ze dne 17. 6. 2010 neupravuje osvojení zletilých osob (článek 8). 7. Podle ustanovení § 61 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, je k osvojení třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel. Podle odstavce 3 jestliže by bylo třeba podle ustanovení odstavce 1 použít zahraničního právního řádu, který osvojení nedovoluje nebo je připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů nebo osvojenec mají v České republice obvyklý pobyt. 8. V daném případě mají všichni účastníci řízení o osvojení obvyklý pobyt v České republice a soud proto pro posouzení návrhu na osvojení použil české právo. 9. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že osvojenec a osvojitel se znají nejméně od roku 2014 a od roku 2019 žijí v rodinné domácnosti. Jejich soužití odpovídající svou povahou soužití rodiče a dítěte vyústilo podáním návrhu osvojitele na svěření osvojence do péče před osvojením a tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením [název soudu], ze dne 7. 10. 2021, pod číslem jednacím [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 8. 10. 2021. Podle tohoto usnesení biologický otec osvojence udělil písemný souhlas k osvojení osvojence, a to ve vztahu k navrhovateli [celé jméno osvojitele]. Manželka osvojitele a současně matriková matka osvojence není biologickou matkou osvojence, kterou je [jméno] [jméno] [příjmení]. Matriková matka osvojence [jméno] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] osvojila osvojence podle zápisu do knihy o adopci ve [země] ke dni 21. 10. 2014. Tato matka osvojence a osvojitel uzavřeli manželství dne 1. 7. 2016 ve [obec] a z jejich soužití se již dříve dne 19. 2. 2009 narodila dcera [jméno] [příjmení] ([jméno] [jméno] [příjmení]). Osvojitel poskytuje osvojenci podporu a zázemí v rovině materiální, vztahové a emoční. Obě další děti osvojitele se k osvojení vyjádřily souhlasně. Osvojitel, jeho manželka, jejich společná dcera [jméno] [příjmení] a osvojenec tvoří fakticky úplnou a stálou rodinu. 10. Podle ustanovení § 794 zákona číslo 89/2012 Sbírky zákonů, občanského zákoníku, osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. 11. Podle ustanovení § 795 občanského zákoníku, předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. 12. Podle ustanovení § 796 odstavec 2 občanského zákoníku, o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. 13. Podle ustanovení § 797 občanského zákoníku, na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. 14. Podle ustanovení § 799 odstavec 1 občanského zákoníku, osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. 15. Podle ustanovení § 799 odstavec 2 občanského zákoníku, zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře. 16. Podle ustanovení § 803 občanského zákoníku, mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. 17. Podle ustanovení § 846 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 18. Podle ustanovení § 847 odstavec 1 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. 19. Podle ustanovení § 847 odstavec 2 občanského zákoníku, zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. 20. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že jsou naplněny všechny výše uvedené zákonné podmínky pro osvojení zletilého, když mezi osvojitelem a osvojencem vznikl vztah velmi blízký vztahu rodiče a dítěte, z důvodu a pohnutek pramenících ze snahy vybudovat kompletní a pevné zázemí pro rodinu a její děti. V daném případě jde o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, když osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela, v rodině žije sourozenec osvojence a osvojitel pečoval o osvojence již od roku 2019 na základě soudního rozhodnutí v době, kdy byl osvojenec nezletilý. Vzhledem k tomu, že byly naplněny všechny zákonné podmínky pro osvojení zletilého a současně nebyly v dané věci shledány žádné okolnosti, které by byly v rozporu s dobrými mravy či zájmy pokrevních rodičů osvojence, soud návrhu na osvojení vyhověl. 21. V souladu s ustanovením § 851 odstavec 2 občanského zákoníku soud rozhodl ve výroku III. o připojení příjmení [příjmení] k dosavadnímu příjmení osvojence, neboť s tím vyslovila souhlas i manželka osvojitele. 22. Ve výroku IV. soud rozhodl o zastavení řízení o užívání jména osvojence [jméno] poté, co osvojitel vzal tento návrh zpět (§ 96 odstavec 1 a 2 občanského soudního řádu). 23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sbírky zákonů, o zvláštních řízeních soudních.