9 C 21/2018-322 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2018 se žalobkyně domáhala 188.296 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 16. 8. 2017 do zaplacení jako náhrady škody způsobené v souvislosti s úrazem, který utrpěla , datum, v , obec, , na komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , obec, , jež je ve vlastnictví žalovaného a úhrady nákladů řízení. Dle tvrzení žalobkyně došlo k úrazu přibližně kolem 15.35 až 15.40, při chůzi po výše uvedené komunikaci ve směru od nádraží vlevo, na , adresa, poblíž garáží. Komunikace byla zasněžená, neošetřená. Žalobkyně nemohla závadu ve schůdnosti komunikace předvídat, neboť komunikace byla pod silnou vrstvou sněhu, na tuto situaci tudíž ani nemohla účinně reagovat. Komunikace nebyla opatřena žádnými dopravnými značkami, přestože je každodenně užívána nejen vlastníky garáží, nýbrž i širokou veřejností, vede k provozovně , právnická osoba, a letní restauraci , název, a chodí po ní i matky s kočárky. Žalobkyně na ní nečekaně upadla a způsobila si zlomeninu kyčelního kloubu vpravo, s následnou hospitalizaci v nemocnici , adresa, , kde se , datum, podrobila operaci. Hospitalizace žalobkyně trvala od 31. 1. do 17. 2. 2017. Pracovní neschopnost žalobkyně trvala do 5. 3. 2017. Zaměstnavatel jí v únoru vyplatil náhradu mzdy v nemoci 5.268 Kč a na nemocenských dávkách jí bylo 21. 3. 2017 vyplaceno 6.720 Kč a 4. 4. 2017 částka 2.400 Kč. Před úrazem dosahovala žalobkyně v říjnu 2016 mzdy 27.361 Kč, v listopadu 2016 částky 30.809 Kč a v prosinci 2016 částky 32.345 Kč, mzda za poslední čtvrtletí před úrazem činila v průměru 30.172 Kč (celkem 90.515 Kč). Žalobkyně požadovala vyplacení rozdílu mezi průměrnou měsíční mzdou a dávkami v nemoci za dobu trvání pracovní neschopnosti od 1. 2. 2017 do 5. 3. 2017 v celkové výši 18.810 Kč, úhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, dle odborného vyšetření z 1. 5. 2017, celkem ve výši 164.086 Kč a zaplacení vynaložených nákladů, za zpracování odborného hodnocení 2.700 Kč a náhradu za pohonné hmoty za období od 6. 3. 2017 do 30. 4. 2017 v částce 2.700 Kč za použití osobního motorového vozidla , značka vozidla, , reg. značky , SPZ, pro cestu do zaměstnání z místa bydliště , obec, do místa výkonu práce v , obec, , neboť po ukončení pracovní neschopnosti musela vzhledem k zdravotním omezením dojíždět autem, přestože jinak používá jako zaměstnankyně , právnická osoba, In Kart a je držitelkou režijní jízdenky 100 %. Žalobkyně tvrdila, že k úrazem došlo v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaného. Žalobkyně nemohla předpokládat, že komunikace není schůdná v důsledku zanedbání údržby žalovaným. Žalovaný nezajistil bezpečnost komunikace proti uklouznutí a tím, že komunikaci žádným způsobem neošetřil porušil povinnost každého počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Žalobkyně žalovaného 27. 7. 2017 vyzvala předžalobní výzvou ke smírnému řešení věci. Žalovaný 8. 8. 2017 svou odpovědnost odmítl.2. Žalobkyně po podání znaleckého posudku rozšířila žalobu o částku 318.367 Kč, na bolestném požadovala částku 124.151 Kč a za ztížení společenského uplatnění 358.302 Kč, celkem tedy požadovala 506.663 Kč.3. Soud rozšíření žaloby s ohledem na závěry znaleckého posudku připustil.4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnou s odůvodněním, že neexistuje příčinná souvislost mezi úrazem žalované a škodou, kterou žalovaná utrpěla, ať už na bolestném, ztížení společenského uplatnění či ztrátě na výdělku a dalších nákladech, neboť okolnosti, které úrazu žalované předcházely, vylučují odpovědnost žalovaného. Žalobkyně přijela do , obec, , datum, vlakem kolem 15 hodiny odpoledne a z nádraží odešla směrem ke svému bydlišti na , adresa, . Žalobkyně odešla z nádraží přes kolejiště, do prostoru za nádražím, kde je vstup zakázán, a pokračovala po cyklostezce ke garážím, kde upadla. Pro odchod z vlakového nástupiště a nádraží je však určena pouze jedna cesta, a to vedoucí z nástupiště nádraží na , adresa, . Žalobkyně měla ke svému bydlišti pokračovat po tomto chodníku, kde byl sníh mechanickou technikou odstraněn a chodník byl posypán. Žalobkyně však zvolila pro odchod z nádraží kratší cestu s rizikem, že se pohybuje v kolejišti a po cyklostezce a příjezdové cestě ke garážím a přes panující počasí. Žalobkyně zvolila cestu, o níž musela vědět, že je s ohledem na povětrnostní podmínky neošetřená a méně bezpečná. Žalobkyně nesplnila svou povinnost chovat se tak, aby ke škodě nedošlo. Od rána od 7 hodin sněžilo a technika , právnická osoba, zajišťovala zimní údržbu chodníků a komunikací. Žalovaný nárok z odpovědnosti za újmu na zdraví žalobkyně zásadně odmítl, přesto k náhradě za ztrátu na výdělku uvedl, že žalobkyně požaduje ztrátu na výdělku podle propočtu průměrné měsíční mzdy, což neodpovídá platným právním předpisům a výpočet žalobkyně je proto nesprávný. K náhradě bolestného žalovaný uvedl, že výpočet je nesprávný a s jeho výší nesouhlasí, stejně jako s náklady žalobkyně na dopravu, neboť žalobkyně se po ukončení pracovní neschopnosti mohla do místa výkonu práce nepochybně dopravovat běžným a dříve používaným způsobem. K rozšířenému žalobnímu návrhu žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný a neuznává jej, neboť žalovaná nese plnou odpovědnost za úraz, který si způsobila sama tím, že pro odchod z nádraží v , obec, zvolila cestu, která není určena pro pěší. Žalovaný zopakoval, že žalobkyně nevyužila možnosti použití chodníku, který je cestou vedoucí z nástupiště nádraží na , adresa, a pokud se žalobkyně rozhodla, bez ohledu na panující klimatické podmínky jít neoznačenou cestou, musí nést důsledky za tuto svou volbu sama. Žalovaný dne, Anonymizováno, , datum, svou povinnost udržovat komunikace nijak nezanedbal a na jeho straně nedošlo k porušení povinnosti, nelze tedy učinit závěr o příčinné souvislosti se škodou vzniklou žalobkyní a jednáním žalovaného.5. Do řízení vstoupil vedlejší účastník , Jméno účastníka, a k žalobě se vyjádřil, že je sporné, za jakých okolností došlo k úrazu žalobkyně, zejména proč si žalobkyně vybrala právě cestu, která pro odchod z vlakového nádraží není určena, byť je kratší, neboť šlo o cestu nebezpečnou, žalobkyně se musela pohybovat v kolejišti kde se zcela jistě občan běžně pohybovat nemůže a o méně bezpečnou cestu se jednalo i s ohledem na počasí, jaké v tu dobu panovalo. Žalobkyně situaci nesprávně vyhodnotila a zvolila méně bezpečnou cestu a svým rozhodnutím se podstatnou měrou na vzniku škody podílela. Vedlejší účastník se ztotožnil s názorem žalovaného na uplatněnou výši náhrady mzdy a bolestného, a rozporoval závěry o výši bolestného stanovené odborným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, neodpovídajícího stanovisku jiných znalců.6. Soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č.j. 9 C 21/2018 – 226 a rozhodnutí zdůvodnil ust. § § 2958, 2960, 2962, 2900, 2910, 2911 o.z.7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, podpořené vedlejším účastníkem, s odůvodněním, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, když dopěl k závěru, že žalovaný za újmu vzniklou žalobkyni odpovídá, neboť dle zákona o pozemních komunikacích není dána objektivní odpovědnost žalovaného, když stav komunikace nenaplňuje definiční znaky závady ve schůdnosti. Na cestě, kterou žalobkyně použila pro odchod z nádraží se nemohla nacházet taková závada, kterou by žalobkyně nemohla předvídat. Žalobkyně byla povinna vyhodnotit celkový stav komunikace a s obvyklou mírou pozornosti měla zvážit stav úsek kam hodlá vstoupit, což neučinila. Žalovaný uvedl, že ani jeho případným pochybení v souvislosti se stavebním povolením týkajícím se garáží, není dána příčinná souvislost s úrazem žalobkyně a se vznikem škody, neboť nebylo prokázáno, že by se v důsledku nesprávného odvodu vody z garáží na místě dne , datum, nacházely zmrazky. Žalovaný se nedopustil ani žádného pochybení při úklidu sněhu, neboť postupoval v souladu se schváleným harmonogramem. Byla to naopak žalobkyně, která porušila obecnou prevenční povinnost uloženou § 2900 o.z. Žalovaný proto neodpovídá za vzniklou škodu, a to ani podle obecné úpravy.8. Krajský soud v Brně v rozhodnutí z 23. 6. 2022, č.j. 17 Co 142/2021 – 262, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V usnesení odkázal na skutková zjištění soudu I. stupně, dle kterých vznikla žalobkyni újma na zdraví poté, co dne , datum, v odpoledních hodinách uklouzla a upadla na komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která byla zasněžená, a pod souvislou vrstvou sněhu se nacházel led, který žalobkyně, přestože se pohybovala s patřičnou obezřetností a ve vhodném obutí, nemohla předpokládat a účinně reagovat.9. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně úplně a správně zjistit charakteru cesty vedoucí z vlakového nádraží v , obec, přes kolejiště a následně podél garáží, kterou žalobkyně dne , datum, v odpoledních hodinách využila pro odchod z nádraží a na níž se jí stal úraz. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dána objektivní odpovědnos