13 C 144/2024-63 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 19. 1. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 20.736 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným smluvním úrokem a náklady spojenými s uplatněním pohledávky) s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, bezhotovostním převodem a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 4.600 Kč do , datum, . Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI). Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ke dni , datum, . Žalovaná ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne , datum, ničeho dalšího neuhradila. Žalobkyně proto po žalované požaduje úhradu jistiny ve výši 18.000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18.000 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovanou ve výši 2.736 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.700 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 4.600 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.124,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.000 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.3. Ve věci se konalo dne 27. 8. 2024 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne , datum, . Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků. Poté soud provedl dokazování listinnými důkazy a po tomto má za zjištěné následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek, prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o provedené transakci a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu, že pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni a žalovaná o tomto byla vyrozuměna.- Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 16. 1. 2024, že u žalované byl dne 11. 10. 2023 pověřený terénní pracovník.- Z výzvy k úhradě ze dne 11. 9. 2023 a 3. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.- Z výpisu z účtu , jméno FO, , Anonymizováno, , a.s. a zprávy , jméno FO, , a.s. ze dne , datum, , že žalované byly dne , datum, poskytnuty právním předchůdcem peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je jediným majitelem a disponentem.- Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , že se právní předchůdce zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala tyto prostředky společně s úrokem ve výši 4.600 Kč vrátit do 4. 4. 2023. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to za každý den prodlení, a částku 50 Kč za každou zaslanou upomínku.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaná vlastníkem a jediným disponentem. Žalovaná se smlouvou zavázala tyto peněžní prostředky společně s úrokem v pevné výši 4.600 Kč vrátit do 4. 4. 2023. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila. Pohledávka byla následně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupena na žalobkyni.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 20.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když tvrdila, že k osobě žalované právní předchůdce nahlédl pouze do insolvenčního rejstříku, do rejstříku BRKI a NRKI, a další podrobnější posouzení úvěruschopnosti nečinil. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání např. pravidelných příjmů žalované či jejich výdajů. Soud byl přip