13 C 314/2023-75 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 93.480,22 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností Provident Financial s.r.o., IČO 25621351 smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , kterou se předchůdce zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Na této smlouvě žalovaná uhradila celkem částku 2.300 Kč. Ničeho dalšího žalovaná na výše uvedených smlouvách neuhradila. Pohledávky byly následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny na žalobkyni, s účinností ke dni , datum, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.Ve věci se konalo dne 5. 3. 2024 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, přičemž předvolání jí bylo doručeno dne 12. 2. 2024. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně, který se na jednání dostavil, uvedl, že na podané žalobě trvá v celém jejím rozsahu a že ze strany žalované nedošlo k úhradě žádné další částky. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z nich soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v měsíčních splátkách po , částka, .- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši úroků a poplatků v měsíčních splátkách po , částka, .- Z karty zákazníka ze dne , datum, a , datum, , že věřitel před poskytnutím úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněných údajů o jejích majetkových poměrech.- Z tabulek umoření, že žalovaná na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 9, 2020 neuhradila ničeho a na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, uhradila částku 2.300 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku, že pohledávky ve výši 71.396,92 Kč a 57.006,31 Kč byly postoupeny na žalobkyni a žalovaná byla o postoupení vyrozuměna.- Z upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou byly dne , datum, a , datum, uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, a 20.000 v hotovosti při podpisu smluv. Před poskytnutím úvěrů byla zkoumána úvěruschopnost žalované pouze na základě žalovanou vyplněných údajů v kartě zákazníka. Žalovaná pouze na smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, uhradila částku 2.300 Kč, ničeho dalšího neuhradila. Pohledávky byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupeny na žalobkyni.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazky žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši , částka, a , částka, . Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smluv vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěrů prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když pouhou kartu zákazníka vyplněnou na základě údajů poskytnutých dlužníkem (a již nijak neověřovaných) nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání např. pravidelných příjmů žalované, nájemní smlouvu či podobné dokumenty, kterými by byl ověřen skutečný měsíční čistý příjem žalované. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobk