13 C 319/2023-59 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 52.183 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu nazvanou , Anonymizováno, č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal tyto peněžní prostředky včetně příslušenství splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, na dluhu uhradil pouze částku 3.500 Kč. Žalobkyně proto úvěr celý zesplatnila a toto žalovanému oznámila a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný i přes zaslání předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023 žalobkyni na dluhu ničeho neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.Ve věci se konalo dne 6. 2. 2024 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně, který se na jednání dostavil, uvedl, že na podané žalobě trvá v celém jejím rozsahu a že ze strany žalovaného nedošlo k úhradě žádné další částky. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 30.000 Kč v hotovosti př podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 929 Kč.- Ze zákaznické karty ze dne 13. 5. 2016, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím uvedených údajích v této kartě.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně dokladu o odeslání, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn.- Z tabulky umoření, že žalovaný na dluhu uhradil částku 3.500 Kč.- Z upomínky právního zástupce žalobkyně, adresované žalovanému dne 1. 6. 2023, včetně dokladu o odeslání, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného pouze na základě žalovaným vyplněných údajů v zákaznické kartě. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný na dluhu uhradil celkem částku 3.500 Kč.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti , Anonymizováno, smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 30.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když předložila pouze zákaznickou kartu, ve které žalovaný tvrdí své příjmy a výdaje, věřitel zároveň tvrdí, že měl k dispozici nájemní smlouvy, výplatní pásky , občanský průkaz a pracovní smlouvu, tyto doklady nicméně žalobkyně soudu k důkazu nepředložila, a pouhá tvrzení žalobkyně i žalovaného nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 30.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný na svém dluhu uhradil částku , částka, . Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky , částka, coby plnění, které žalovaný od předchůdce žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den , datum, , tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.). (výrok I.)S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr ú