14 C 238/2024-65 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 23. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 29.375 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, , ve znění smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky společně s příslušenstvím ve výši 5.310 Kč vrátit do 12. 7. 2023. Žalovaný však na úvěru nehradil řádně a včas. Pohledávka byla následně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dluhu ničeho dalšího neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2024. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 25.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizovanou ke dni podání návrhu ve výši 4.375 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.410 Kč poté představuje nesplacený úrok ve výši 5.310 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 100 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Ve věci se konalo dne 17. 12. 2024 jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, přičemž tito se z jednání řádně omluvili dne 29. 11. 2024. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Z obchodních podmínek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , smlouvy o úvěru ze dne , datum, a změny smlouvy ze dne , datum, , že se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně se sjednaným příslušenstvím ve výši 1.380 Kč vrátit do 12. 7. 2023; tato částka byla dne 29. 6. 2023 změněna na částku 25.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit společně se sjednaným příslušenstvím ve výši 5.310 Kč do 12. 7. 2023. Částky měly být žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet č. , č. účtu, .- Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , společného prohlášení smluvních stran, potvrzení o provedení transakce a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , že pohledávka ve výši 34.810 Kč byla dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.- Z výpisů z běžného účtu, že žalovaný zaslal právnímu předchůdci dne 17. 5. 2023 částku 0,01 Kč k verifikaci svého bankovního účtu a dne 22. 6. 2023 na tento účet odešla platba ve výši , právnická osoba, Kč.- Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 4. 2024, včetně podacího lístku že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 13. 11. 2024, že na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný jediným disponentem a majitelem, přišla v období od 12. 6. 2023 do 10. 7. 2023 platba od právního předchůdce ve výši 25.000 Kč.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právním předchůdcem smlouvu o úvěru, kterou dodatkem ze dne 29. 6. 2023 změnili, a na základě kterých byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal tuto částku společně se sjednaným příslušenstvím vrátitdo , datum, . Před poskytnutím úvěru nebyla nijak zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas. Pohledávka byla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 4. 2024.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.8. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku v celkové výši 25.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to např. výplatní pásky, výpisy z účtu, nájemní smlouvu apod. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., žalobkyně se však svou nepřítomností na jednání o tuto možnost připravila. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel