6 C 84/2024-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 9. 2. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15.718,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.718,32 Kč od 3. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2023 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 3. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 7. 2022. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7.600 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8.118.32 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného (k tomuto nenavrhuje žalobkyně žádných dalších důkazů). Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 21. 12. 2023.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 2. 6. 2022 mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7.600 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % p. a. Žalovaný se pak zavázal úvěr splatit do 2. 7. 2022 s poplatkem za poskytnutí úvěru 8.118,32 Kč.5. Poskytnutí úvěru žalovanému na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě bylo doloženo potvrzením o platbě vystaveným , právnická osoba, . dne , datum, . Žalovaný podle obsahu spisu dosud úvěr nevrátil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V posuzované věci žalobkyně v této souvislosti tvrdila pouze tolik, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován z veřejně dostupných databází, k takovému postupu (respektive jeho výsledkům) však žalobkyně nepředložila žádné důkazy a soud uvedenou skutečnost nemohl považovat za prokázanou. Navíc je třeba konstatovat, že pouhé ověření informací o dlužníkovi z veřejně dostupných databází je zcela nedostačující, neboť takovým způsobem nemohou být zjištěny a ověřeny celkové finanční, majetkové či osobní poměry dlužníka, které mají nepochybně vliv na posouzení jeho úvěruschopnosti. Poskytovatel úvěru by měl totiž mít komplexní představu o poměrech dlužníka před uzavřením smlouvy, a to včetně jeho příjmů, pravidelných výdajů, závazků apod. Nic takového se však z obsahu spisu nepodává. Na tomto základě pak soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala řádné provedení posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.10. Již na tomto základě proto soud dovodil, že poskytovatel úvěru v postavení věřitele podle obsahu spisu řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a přesto byl žalovanému úvěr poskytnut. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.11. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.12. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 7.600 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaný dosud neuhradil ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 7.600 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).15. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad