8 C 149/2024-126 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní žalobce žalovanému převodem na účet částku 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 4.330 Kč ve lhůtě do 15. 1. 2024. Žalobce uvedl, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce uvedl, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě v odporu proti platebnímu rozkazu navrhl, aby částka 5.554 Kč, kterou již na splátkách uhradil, byla započtena na jistinu 12.000 Kč, která mu byla vyplacena, a bylo mu uloženo k uhradit žalobci zbývající částku 6.446 Kč ve splátkách po 500 Kč. Ve svém vyjádření argumentoval neplatností smlouvy o úvěru z důvodu absence jeho podpisu na elektronické smlouvě, nedostatečně posouzené úvěruschopnosti a výše sjednaného úroku, která odporuje dobrým mravům.3. Žalobce tvrzení žalovaného, že částečně splátky hradil, nezpochybnil a ani k tvrzení o výši plnění žalovaného v částce 5.554 Kč ničeho nenamítal.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené pod č. , hodnota, dne , datum, a dodatku ke smlouvě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 12.000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem a poplatkem v celkové výši 14.598 Kč do 15. 1. 2023.6. Z potvrzení o provedené odchozí platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobce bylo na účet č. , č. účtu, poukázáno 12.000 Kč dne , datum, .7. Ke dni uzavření smlouvy právní předchůdce disponoval informacemi o žalovaném v tomto rozsahu a z níže uvedených zdrojů: S žalovaným byla sepsána žádost o úvěr téhož dne jako smlouva o úvěru. Podle této listiny žalovaný poskytl své osobní údaje, jméno, bydliště, údaje o dokladech totožnosti a telefonní kontakt. Dále uvedl, že bydlí s partnerem a nemá má vyživovací povinnost. Uvedl výši příjmu 28.000 Kč. K výdajům uvedl, že hradí částku 12.000 Kč na bydlení, částku 5.000 Kč vynakládal na osobní výdaje a na další splátky úvěrů hradí 3.000 Kč. Údaje od žalovaného byly ověřeny fotografií žalovaného s občanským průkazem, výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, . Podle uvedeného výpisu činily příjmy žalovaného za měsíc 7/2023 částku 99.954 Kč a výdaje 90.940 Kč a konečný zůstatek byl ve výši 9.037,56 Kč. Podle uvedeného výpisu činily příjmy žalovaného za měsíc 8/2023 částku 78.087,99 Kč a výdaje 84.078,96 Kč a konečný zůstatek byl ve výši 4.046,56 Kč. Podle uvedeného výpisu činily příjmy žalovaného za měsíc 9/2023 částku 100.059 Kč a výdaje 102.786,15 Kč a konečný zůstatek byl ve výši 1.319,41 Kč. Podle výpisu žalovaný čerpal půjčku od společnosti , právnická osoba, dne 25. 8. 2023 ve výši 15.000 Kč a půjčku od žalobce dne , datum, ve výši 10.000 Kč. Dále žalobce čerpal půjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši 1.536 Kč dne 22. 8. 2023 a od společnosti , právnická osoba, ve výši 10.000 Kč dne 28. 8. 2023. Z uvedených výpisů lze dovodit pravidelný příjem žalovaného ve výši asi 28.000 kč (od , právnická osoba, ). Šetřením v registru platebních informací bylo zjištěno, že žalovanému bylo v roce 2023 poskytnuto pět spotřebitelských úvěrů, které byly nejméně ve dvou případech vymáhány mimosoudně.8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).12. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.17. Žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost svých informací o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobce vycházel ohledně příjmů a výdajů z informací poskytnutých žalovaným a z výpisu z jeho účtu, které však neposkytovaly objektivní a úplný obraz o majetkové situaci žalovaného. Žalobce naopak přehlédl, že žalovaný opakovaně čerpá spotřebitelské úvěry, podle uvedeného výpisu z účtu nedisponuje žádnými finančními rezervami a jeho měsíční bilance byla ve dvou ze tří měsíců záporná. Z výpisu z účtu žalobce rovněž nemohl získat úplný přehled o pravidelných výdajích žalovaného, které žádným způsoben podrobněji nezkoumal. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr opakovaně, naposledy , datum, a není tak vyloučeno, že úvěr byl žalobcem poskytnut za účelem úhrady dříve vzniklého závazku. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť žalovaný v roce 2023 opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry, některé byly vymáhány mimosoudně a současně jeho finanční situace byla zjevně nestabilní. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 12.000 Kč a uhradil 5.554 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6.446 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Dalšími argumentací žalovaného se soud