8 C 170/2024-73 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2023 domáhal vůči žalované (dále jen „žalovaný“) úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené ze dne , datum, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 30.000 Kč, resp. 27.500 Kč na účet žalovaného a 2.500 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, poplatky a úroky splatit v 40měsíčních splátkách po 1.150 Kč. Žalovaný však porušil smluvní ujednání a žalobce proto prohlásil úvěr za splatný výzvou ze dne 26. 1. 2024. Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalovaný uhradil pouze částku 1.649 Kč. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Podáním doručeným soudu dne 19. 7. 2024 vzal žalobce svou žalobu v části zpět s tím, že žalovaný po podání žaloby žalobci uhradil 5.000 Kč dne 15. 4. 2024 a 2.500 Kč dne 11. 6. 2024.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.4. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč na účet č. , č. účtu, s tím, že částka 2.500 Kč bude z poskytnuté částky uhrazena zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem 46.000 Kč ve splátkách po 1.150 Kč měsíčně po dobu 40 měsíců.6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce žalovanému poukázal částku 27.500 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a z přehledu plateb žalovaného (bonity smlouvy) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci dne , datum, částku 1 Kč a dne , datum, částku 1.648 Kč.7. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovaným provedl posouzení úvěru schopnosti žalovaného. Vycházel z čestného prohlášení žalovaného o závazcích, z čestného prohlášení o výdajích a dovodil, že žalovaný má příjem ve výši 23.000 Kč měsíčně, příjem domácnosti ve výši 68.000 Kč, výdaje ve výši 3.000 Kč na bydlení a 2.100 Kč na splátky jiného úvěru. Informace žalobce ověřoval z informací získaných nahlížením do katastru nemovitostí, z výplatního lístku za období 5, 6/2023, prohlášení rodiče, podle kterého žalovaný hradil na bydlení částku 3.000 Kč, z výpisů z rejstříku exekucí a insolvenčního rejstříku.8. Podle § 2395občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.18. V posuzovaném případě žalobce jako věřitel vycházel z údajů uvedených žalovaným, které byly doloženy pouze výplatními lístky a prohlášením rodiče o výši nákladů žalovaného na bydlení. Žalobce již nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o délce a povaze pracovního poměru, o výši příjmů domácnosti dlužníka, o výši jeho skutečných výdajů a zda není povinen hradit i jiné dluhy než ten, který uvedl. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru taková dostatečně objektivizující šetření žalovaného učinil, když zjevně nebylo dostačující šetření v rejstříku exekucí a v insolvenčním rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 27.500 Kč a uhradil 9.149 Kč (před podáním žaloby 1.649 Kč a po podání žaloby 7.500 Kč). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 18.351 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné ú