8 C 199/2024-92 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2024 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne , datum, do úvěrového limitu 20.000 Kč na účtu č. , č. účtu, , kterou uzavřel prs žalovaným právní předchůdce žalobce , právnická osoba, Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil smluvní podmínky, zejména splatit poskytnutý úvěr ve splátkách po 3 % měsíčně, bylo přistoupeno k zesplatnění pohledávky dopisem ze dne 18.12.2023. Žalobce požadoval úhradu částky 19.602,38 Kč, úroku a úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Žalobce se zavázal smlouvou o osobní kreditní kartě poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20.000 Kč k účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet vyčerpaný úvěr včetně úroků v měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny a za tímto účelem zajistit dostatek finančních prostředku na běžném účtu č. , č. účtu, .5. Podle historie úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, a z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši celkem 20.000 Kč a uhradil celkem částku 4.044,35 Kč.6. Při uzavírání smlouvy o kontokorentním úvěru dne , datum, žalobce disponoval informacemi o žalovaném z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, , podle kterých byl žalovaný zaměstnán s příjmem 22.000 Kč měsíčně a měl další nespecifikovaný příjem ve výši 13.000 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení činily měsíčně částku 8.500 Kč, na pojištění 300 Kč, na spoření 400 Kč a na ostatní výdaje 1.000 Kč.7. Žalobce podle listiny – Návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobní kreditní karty zjistil, že žalovaný žije v nájmu, nemá úvěry u jiných poskytovatelů půjček, u žalobce čerpal další úvěr ve výši 150.000 Kč, který nebyl splacen v částce 125.523,83 Kč a měl u žalobce veden běžný účet č. , č. účtu, s limitem 2.000 Kč. Žalobce vycházel ze svých interních informací a ze zjištění, že žalovaný není veden v Bankovním registru klientských informaci, Nebankovním rejstříku klientských informací, v rejstříku SOLUS, insolvencí a exekucí.8. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že v jednotlivých měsících výdaje žalovaného přesahovaly příjmy (s výjimku 10. měsíce) a žalovaný neměl pravidelný příjem, ze kterého by bylo možné dovodit výši jeho v žádosti deklarované mzdy 22.000 Kč a dalšího příjmu ve výši 13.000 Kč měsíčně. Žalovaný dne , datum, čerpal úvěr 35.000 Kč z úvěrového účtu žalobce , č. účtu, .9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“16. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“17. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.18. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce neučinil dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka. Žalobce při uzavírání smlouvy ani jejího dodatku nedisponoval spolehlivými informacemi o aktuální výši příjmů žalovaného z pracovního poměru a dalšího příjmu, který žalovaný uvedl v žádosti a který žalobce nepožadoval doložit a ani nevyplýval z pohybů na běžném účtu žalovaného. Žalobce rovněž nezohlednil další dluh žalovaného (úvěr čerpaný v 9/2023 ve výši 35.000 Kč) a neměl zjištěnou a doloženou skutečnou výši výdajů žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku 20.000 Kč a uhradil 4.044,35 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výš