8 C 203/2024-59 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 4. 2024 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 29.682,69 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17.017 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3.085 Kč. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 6.200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný převzal od věřitele , právnická osoba, prostřednictvím jeho zástupce v hotovosti 20.000 Kč a zavázal se vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem a pojištěním ve výši 17.017 Kč. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 37.017 Kč v 12 měsíčních splátkách po 3.085 Kč.5. Ke dni uzavření smlouvy právní předchůdce disponoval informacemi o žalovaném v tomto rozsahu a z níže uvedených zdrojů: S žalovaným byla sepsána žádost o úvěr téhož dne jako smlouva o úvěru. Podle této listiny žalovaný poskytl své osobní údaje, jméno, bydliště, údaje o dokladech totožnosti a telefonní kontakt. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, neměl vyživovací povinnost a byl zaměstnaný. Uvedl výši příjmu 22.500 Kč a odhadované výdaje 3.200 Kč. Údaje od žalovaného byly zástupcem věřitele ověřeny podle potvrzení o příjmu.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb., se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).11. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.16. Právní předchůdce žalobce jako věřitel však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Zejména právní předchůdce žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o jeho skutečných příjmech a výdajích. Žalobce v této souvislosti měl učinit jednoduchá a účinná opatření, tj. například zjistit v dostupných registrech dlužníků, zda v nich žalovaný není evidován a zkoumat reálné výdaje žalovaného. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by jakákoliv taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 20.000 a uhradil 6.200 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 13.800 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.18. Žalobci nebyl přiznán ani úrok z prodlení z dlužné částky, neboť podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, není povinen spotřebitel vrátit poskytnutou jistinu podle neplatné úvěrové smlouvy, či podle výzvy věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem a spotřebitel se tak nemůže dostat do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobci proto nebyl přiznán úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť do prodlení s plněním dlužné částky by se žalovaný dostane až uplynutím lhůty, kterou stanoví svým rozhodnutím soud (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, pod sp. zn. 33 Cdo 3775/2021). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný není schopen dluh v takové lhůtě uhradit.19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl převážně úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly a soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.