13 C 107/2025-53 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nákladů tohoto řízení z titulu neuhrazených nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt ve smyslu § 89a - § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v protialkoholní záchytné stanici dne , datum, . Žalovaný svým podpisem na osobním účtu pacienta uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše, nicméně ve lhůtě do 2. 1. 2024, 16. 3. 2024, 17. 5. 2024 a 24. 11. 2024 ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2024, 25. 6. 2024, 23. 9. 2024 a 2. 4. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (potvrzení o poskytnutí záchytu ze dne , datum, , osobní účet pacienta ze dne , datum, , výzva k zaplacení dluhu ze dne 5. 4. 2024, 23. 9. 2024, 2. 4. 2025 a 25. 6. 2024 včetně poštovního podacího archu a doručenek, skutečné náklady a kalkulace ceny záchytné stanice). Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu ohlašovny, kde má žalovaný evidován trvalý pobyt, a soud podle § 50m o. s. ř. proto považoval zásilku za doručenou.Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému vyšetření, ošetření a následně jej ubytovala na přechodnou dobu na protialkoholní záchytné stanici ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Za každou takovou péči náleží žalobkyni částka 3.000 Kč. Na záchytnou stanici byl žalovaný dovezen v důsledku intoxikace alkoholem a jiné návykové látky, jak je patrno z Potvrzení o poskytnutí záchytu ze dne , datum, . Při opuštění stanice žalovaný stvrdil na Osobním účtu pacienta svým podpisem výši a důvod dluhu vůči žalobkyni a zavázal se je uhradit do 8 dnů od vystavení těchto dokladů. Tyto dluhy však žalovaný žalobkyni neuhradil, v důsledku čehož mu zaslala výzvy k úhradě dne 5. 4. 2024, 25. 6. 2024, 23. 9. 2024 a 2. 4. 2025, ve kterých uplatnila i své právo na zákonné úroky z prodlení. Ani po zaslání výzev žalovaný svůj dluh neuhradil.Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením v písemné formě, má se zato, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Z citovaného ustanovení vyplývá, že uznání dluhu zakládá právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, trval. Uznání dluhu tak usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu a nemusí již prokazovat ani vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník může uplatnit námitku, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že již z jiného důvodu zanikl. Aby však tuto námitku soud přijal, musel by dlužník skutečnost, kterou vyvrací domněnku uznání dluhu, tvrdit a prokázat. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno vyvrácení leží tudíž na dlužníkovi. V průběhu řízení však žalovaný žádnou takovou skutečnost netvrdil ani neprokázal.S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému byla 4x poskytnuta zdravotní služba spočívající v ošetření, vyšetření a pobytu na protialkoholní záchytné stanici ve smyslu § 89a - § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a následně žalovaný uznal dluhy co do výše a důvodu podpisem vyúčtování úhrady za záchyt dne , datum, . S ohledem na skutečnost, že žalobkyně prokázala, že má nárok vůči žalovanému v žalované výši, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému uznanou částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od splatnosti dluhu. (výrok I.)O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.146 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „starý a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, 3x předžalobní upomínka) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) starý a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 12.000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.600 Kč ve výši 546 Kč. (výrok II.)Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).