13 C 137/2025-78 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 27. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.308 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 96,52 Kč a zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se smlouvou zavázal tyto peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 330 Kč vrátit ve splátkách uvedených ve smlouvě. V rámci druhé až osmé splátky se poté k dlužné částce přičítal úrok ve výši 490 Kč za každou tuto splátku. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru. Úvěr byl poté ke dni 28. 3. 2025 zesplatněn. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu částky 16.308 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9.998 Kč, poplatků ve výši 2.310 Kč, úroků ve výši 1.470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1.030 Kč a smluvních pokut ve výši 1.500 Kč. Žalovaný po zaslání předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2025 na dluhu neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Ve věci se konalo dne 3. 12. 2025 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání doručeno dne 17. 11. 2025. Žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 26. 11. 2025. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 a z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši 330 Kč ve formě pravidelných měsíčních splátek, jak jsou uvedeny v této smlouvě.- Z karty klienta, úvěrové zprávy a fotografie občanského průkazu žalovaného, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného vyhledáním žalovaného v systémech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s tím, že registry neprochází, a dále na základě informací poskytnutých žalovaným o výši jeho příjmu 15.000 Kč, výši příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 15.000 Kč, zdroji příjmu žalovaného – zaměstnanec a výši splátek jiným společnostem ve výši 0 Kč. jím poskytnutých údajů pouze o příjmech jeho domácnosti.- Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný na dluhu ničeho neuhradil.- Z opisů výpisu proplacení smlouvy, z výpisu z účtu žalobkyně a ze zprávy , právnická osoba, . že žalovaný obdržel od žalobkyně dne 1. 10. 2024 částku 10.000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož byl jediným majitelem a disponentem.- Z výzvy ze dne 10. 2. 2025 a výzvy ke splacení ze dne 28. 3. 2025 včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.- Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 4. 2025 včetně poštovního podacího archu, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný jediným vlastníkem a disponentem, a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně se sjednaným poplatkem ve výši 330 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal s úhradou úvěru do prodlení. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jím vyplněných údajů o jeho domácnosti, ke kterým nepožadovala žádné doklady, a dále na základě vyhledání žalovaného v různých ekonomických databázích. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 25. 4. 2025 na dluhu ničeho dalšího neuhradil.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 10.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když pouze tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím registrů ISIR, SOLUS, CRIBIS a NRKI a na základě údajů poskytnutých žalovaným o příjmech (a ani ne výdajích) domácnosti, které již nebyly nijak ověřovány, nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr. Zejména z předložených listinných důkazů nebylo zjištěno, zda žalobkyně ověřovala uvedené příjmy žalovaného, nebo se bez dalšího spolehla na správnost uvedených údajů žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nicméně žalobkyně se o tuto možnost připravila svou neúčastí na jednání. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskyto