13 C 280/2024-52 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 72.111 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná se zavázala tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.533 Kč. Žalovaná zároveň přistoupila k Doplňkovému pojištění. Žalovaná na dluhu z úvěru ničeho neuhradila. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně požadovala po žalované úhradu částky 72.111 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 45.000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 27.111 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.791,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7.740,31 Kč, smluvních úroků ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny ve výši 45.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 45.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 na dluhu neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala pasivní.3. Ve věci se konalo dne 29. 1. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 30. 12. 2024. Za žalobkyni se dostavil její právní zástupce a uvedl, že na žalobě trvá v celém jejím rozsahu. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze zařazení zákazníka do pojistného programu a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že právní předchůdce poskytl žalované dne 22. 10. 2021 v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto společně s poplatkem ve výši 26.466 Kč a smluvním úrokem ve výši 43 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.533 Kč. Žalovaná si také sjednala s právním předchůdcem přistoupení ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 8. 2. 2019 s pojistným ve výši 2.709 Kč.- Z tabulky umoření, že žalovaná na úvěru čerpala částku 45.000 Kč, přičemž na splátkách ničeho neuhradila.- Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.- Ze zákaznické karty, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované pouze na základě jí vyplněných údajů, když žalovaná uvedla, že žije s rodiči a je na mateřské/rodičovské dovolené. Čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 28.000 Kč a její odhadované měsíční výdaje jsou 3.000 Kč. Údaje byly dle zákaznické karty ověřeny dvěma výpisy z bankovního účtu za měsíce srpen a září roku 2021 a rozhodnutím o přiznání dávky ze dne 29. 5. 2021.- Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku, že pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 45.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.533 Kč. Zároveň si žalovaná sjednala pojištění s výší pojistného 2.709 Kč. Žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení, na dluhu ničeho neuhradila. Před poskytnutím úvěru zkoumal právní předchůdce úvěruschopnost žalované na základě jí vyplněných údajů v zákaznické kartě, ověřenými výpisy z bankovního účtu a rozhodnutím o přiznání dávky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalované částku v celkové výši 45.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze zákaznickou kartu, ze které je zřejmé, že věřitel si vystačil s údaji, které žalovaná o své osobě poskytla. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzené příjmy či výdaje žalované, a to ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., avšak nepředložila ani listiny, které měl právní předchů