13 C 31/2025-61 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný jednal s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) o uzavření smlouvy o úvěru, nicméně uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdce poté žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (přechodný věřitel) a tento pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 26. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě dne 6. 5. 2025 vyjádřila a uvedl, že je sice majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , nicméně tento zakládal pro syna, který měl exekuce. Žalovaný nerozporuje, že by peníze na účet přišly, jen o tom neměl tušení. Nárok žalobkyně žalovaný uznal pouze co do výše 20.000 Kč, ve zbytku má za to, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná z nedostatečného ověření úvěruschopnosti. Žalovaný navrhl hrazení dluhu formou pravidelných splátek ve výši 500 Kč, když vyšší splátky v současné situaci není schopen hradit.3. Žalobkyně podáním ze dne 4. 7. 2025 sdělila, že ačkoliv má za to, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází a prověřil jeho úvěruschopnost, svůj nárok požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, a nikoliv z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. Žalobkyně vyjádřila souhlas s úhradou dluhu ve formě splátek, nicméně tyto navrhla ve výši 1.000 Kč měsíčně pod možností ztráty výhody splátek.4. Ve věci se konalo dne 5. 8. 2025 jednání, ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila podáním ze dne 29. 7. 2025; žalovaný se omluvil podáním ze dne 25. 7. 2025 a zároveň uvedl, že navrhuje úhradu ve splátkách ve výši 800 Kč, když více opravdu hradit nemůže. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o postoupení pohledávek z právního předchůdce na přechodného věřitele a ze smlouvy o postoupení pohledávek z přechodného věřitele na žalobkyni a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 12. 2024, že pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele a ten pohledávku postoupil na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.- Z výzvy k úhradě ze dne 26. 12. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky.- Z potvrzení o provedené platbě a zprávy ČSOB, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný jediným majitelem a disponentem, připsána částka ve výši 20.000 Kč.- Z podání žalovaného a listin k tomu připojených, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, na to žalovaný reagoval přípisy požadujícími smírné vyřešení sporu, nadto žalovaný inicioval zahájení řízení u finančního arbitra. Ze zdravotního záznamu žalovaného ze dne 16. 9. 2024 vyplývá, že je u něj indikace k zahájení soudního řízení k eventuálnímu omezení svéprávnosti.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, když jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nicméně tuto nebyla žalobkyně schopna doložit. Žalovaný poté poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka byla následně postoupena na přechodného věřitele, který pohledávku postoupil na žalobkyni, což je zřejmé zejména z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 12. 2024, když z příloh předmětných smluv o postoupení pohledávky toto zřejmé není. Žalovaný byl poté vyzván k úhradě dlužné částky, tento s žalobkyní vyjednával možné smírné vyřešení sporu a inicioval zahájení řízení u finančního arbitra. Žalovaný však na dlužné částce i přesto ničeho neuhradil. V podání ze dne 6. 5. 2025 žalovaný uznal nárok žalobkyně pouze do výše 20.000 Kč.6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval citovanou právní úpravou a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný prokazatelně obdržel od právního předchůdce peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, když toto výslovně potvrdil, nicméně tyto právnímu předchůdci již nevrátil. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Podáním ze dne 6. 5. 2025 poté žalovaný částečně uznal svůj dluh vůči žalobkyni, a to do důvodu i jeho výše 20.000 Kč bez příslušenství. Soud proto rozhodl v souladu s citovanou právní úpravou o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku 20.000 Kč. (výrok I.)8. Protože částku 20.000 Kč původní věřitel poskytl žalovanému na základě jednání, které mělo vést ke sjednání úvěru, bylo jeho povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Následkem nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, je dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., absolutní neplatnost předmětné smlouvy s tím, že ve vztahu k úvěrujícímu může být soudem přiznáno toliko bezdůvodné obohacení, nelze přiznat ani úroky z prodlení, protože žalovaný se nemohl dostat do prodlení dříve, než je rozhodováno tímto rozsudkem, kdy soud posuzuje dobu, která odpovídá přiměřeným možnostem žalovaného ke splacení dluženého bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho netvrdila, ani neoznačila k důkazu, když se rozhodla žalované částky domáhat právě a jen z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobě vyhověl pouze pro částku 20.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného (viz odst. 7 odůvodnění rozsudku) a pro požadovaný úrok z prodlení soud žalobu zamítl. (výrok II.)9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.569,36 Kč, přičemž tato částka představuje 84,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „starý a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) starý a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (návrh ve věci samé) a z částky 1.900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne 4. 7. 2025) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.650 Kč ve výši 766,50 Kč. (výrok III.)Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného hradit dlužnou částku a náhradu nákladů řízení ve splátkách ve výši 1.000 Kč měsíčně, a to s ohledem na jeho tíživý zdravotní stav, jeho návrh takového postupu a také s ohledem na skutečnost, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila. Žalobkyně však souhlasila pouze s úhradou ve výši 1.000 Kč, ačkoliv žalovaný původně navrhoval částku 500 Kč, poté částku 800 Kč. (§ 160 odst. 1 o.s.ř.