13 C 313/2024-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 3. 9. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 24.159,06 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná se zavázala tyto společně se sjednaným příslušenstvím spočívajícím v úrocích a poplatcích splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 459 Kč. Žalovaná na dluhu z úvěru uhradila částku 2.836 Kč. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně požadovala po žalované úhradu částky 24.159,06 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13.455,34 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10.703,72 Kč, dále úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 30.673,69 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12.443,95 Kč, smluvních úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.455,34 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.455,34 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 na dluhu neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala pasivní.3. Ve věci se konalo dne 8. 4. 2025 jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Za žalobkyni se dostavil její právní zástupce a uvedl, že na žalobě trvá v celém jejím rozsahu. Soud proto za splnění podmínek ve smyslu § § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti:- Ze smlouvy o půjčce, že právní předchůdce poskytl žalované dne , datum, v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto společně s poplatkem ve výši 12.540 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši 459 Kč.- Z výzvy k plnění ze dne 30. 7. 2024 včetně podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.- Ze zákaznické karty, že právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované pouze na základě jí vyplněných údajů, když žalovaná uvedla, že žije v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost a pracuje jako OSVČ jako pečovatelka. Čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 20.000 Kč a její odhadované měsíční výdaje jsou 9.500 Kč (5.000 Kč nájem, 500 Kč telefon a 4.000 Kč výdaje na domácnost). Údaje byly dle zákaznické karty ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou/živnostenským listem, nájemní smlouvou a smlouvou o rentě.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku, že pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala tyto vrátit společně se sjednanými poplatky v pravidelných týdenních splátkách ve výši 459 Kč. Žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení, na dluhu uhradila částku 2.836 Kč. Před poskytnutím úvěru zkoumal právní předchůdce úvěruschopnost žalované na základě jí vyplněných údajů v zákaznické kartě, ověřenými živnostenským listem, občanským průkazem, nájemní smlouvou a smlouvou o rentě. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Poruší-li však věřitel svoji povinnosti a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy nedostojí svojí povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Závazek žalované přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalované částku v celkové výši 15.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že právní předchůdce a žalovaná jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce splnil tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila dostatečné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, když předložila pouze zákaznickou kartu, ze které je zřejmé, že věřitel si vystačil s údaji, které žalovaná o své osobě poskytla. Žalobkyně však soudu nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzené příjmy či výdaje žalované, a to ani přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., avšak nepředložila ani listiny, které měl právní předchůdce dle zákaznické karty k dispozici při uzavírání smlouvy, a to nájemní smlouvu, živnostenský list či smlouvu o rentě. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).8. S ohledem na skutečnost, že žalované byly právním předchůdcem poskytnuty prostředky ve výši 15.000 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovanou nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaná na dluhu do podání žaloby uhradila částku 2.836 Kč. Soud tak na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení