6 C 134/2024-104 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 17. 6. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50.000 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč. Před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 7.500 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne 20. 10. 2023, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaný přesto závazky neuhradil, žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 11. 2023, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyně přistoupila dne 21. 3. 2024 k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku do zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. V návaznosti na shora uvedené, požaduje žalobkyně po žalovaném jistinu úvěru 50.000 Kč a náklady na upomínkování v celkové výši 1.000 Kč za dvě upomínky.2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (k vyzvednutí byla připravena dne 22. 5. 2025). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Skutečnosti tvrzené v žalobě žalobkyně předně prokázala smlouvou o úvěru, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 15,00 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr do 15. 9. 2024, a to v měsíčních splátkách po 7.500 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků byla mj. dohodnuta možnost žalobkyně zesplatnit úvěr (čl. 5.5. smlouvy) a za zaslané písemné upomínky požadovat částku 500 Kč (čl. 5.4. smlouvy).5. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla částka úvěru ve výši 50.000 Kč odeslána na účet uvedený ve smlouvě dne 3. 10. 2023.6. Dále žalobkyně předložila upomínky adresované žalovanému ze dne 20. 10. 2023 a 5. 11. 2023, z nichž se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky úvěru splatné dne 15. 10. 2023. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a naúčtování sankcí a smluvních pokut.7. Předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru do 4. 4. 2024. Současně žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru. Podle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému téhož dne.8. Z takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 až 1970 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. V posuzované věci soud uzavřel, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč a tuto částku měl žalovaný vrátit v dohodnutých splátkách do 15. 9. 2024. Źalovaný však podle obsahu spisu porušil svou platební povinnost vyplývající ze smlouvy a řádně nehradil dohodnuté splátky. Žalobkyně proto úvěr v souladu se dohodnutými smluvními podmínkami zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost uhradit celý zůstatek úvěru s příslušenstvím. Nebyly přitom provedeny žádné důkazy (žalovaný ani takové nenavrhl), které by mohly zpochybnit uzavření smlouvy žalovaným, nebo z nichž by vyplývalo, že žalovaný řádně svou platební povinnost plnil. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru 50.000 Kč. V souladu se smlouvou rovněž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení poplatku 2 x 500 Kč za zaslání dvou upomínek. S ohledem na prodlení žalovaného nakonec žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a ve výši podle vyplývající z nař. vl. č. 351/2013 Sb., požadovaný od lhůty k zaplacení v předžalobní výzvě (5. 4. 2024) do zaplacení.11. Ze všech těchto důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému požadovanou částku zaplatit. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.12. Dlužno dodat, že v posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž se soud rovněž zabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon“). Podle § 86 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalobkyně pak k uvedenému v průběhu řízení doložila doklady zejm. ve formě potvrzení o prověření úvěruschopnosti spotřebitele, výplatních lístků a výpisů z účtu žalovaného, z nichž vzal soud za prokázané, že žalobkyně se posouzením úvěruschopnosti žalovaného zabývala, jeho poměry zjišťovala a z dostupných zdrojů ověřovala a zjištěné skutečnosti nevzbuzovaly pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to i s přihlédnutím k výši dohodnutých splátek (žalovaný byl svobodný, bez vyživovacích povinností, jeho průměrné příjmy ze zaměstnání činily cca 31.000 Kč a náklady na bydlení činily 3.000 Kč). Takto provedený proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud v dané věci považoval v daném případě za dostačující.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu náklad