ECLI: ECLI:CZ:OSPV:2025:6.C.155.2024.1 Datum: 2025-04-23 Předmět: O zaplacení 15 916 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 87 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva spotřebitelská"]
O co šlo: O zaplacení 15 916 Kč s příslušenstvím (["§ 87 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, částky 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, částky 2.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.400 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a dále částek 800 Kč, 700 Kč, 1.000 Kč a 2.816 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, . Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč dne 23. 8. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle smluvených podmínek do 25 dní od jeho poskytnutí. V souladu se smlouvou činí výše řádného úroku částku 200 Kč a za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši 2.400 Kč. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním podle smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dále byl žalovaný upomínán k úhradě dluhu a je tak v souladu se smlouvou povinen uhradit 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1.000 Kč za upomínky formou písemných výzev. Žalovanému rovněž vznikla z důvodu jeho prodlení povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2.816 Kč. Pohledávku následně původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která tuto pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně danou pohledávku postoupila na žalobkyni.2. Podáním doručeným soudu dne 19. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že byla dne 19. 11. 2024 soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů v otázce okolností uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to že před uzavřením smlouvy došlo ze strany původního věřitele k náležitému ověření úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Žalobkyně však nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané úvěrové smlouvy, neboť tyto neobdržela od postupitele pohledávky úvěru. Přestože pak zákon s tímto nedostatkem spojuje následek neplatnosti smlouvy, stále došlo ze strany žalobkyně k náležitému plnění, avšak bez právního důvodu. Žalobkyně má tedy nárok na vydání tohoto plnění, představující vyplacenou částku úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení. Soud pak postupoval podle § 986 o. s. ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstal uplatněný nárok na zaplacení částky 8.000 Kč, jakožto jistiny poskytnutého úvěru (ostatními původně uplatněnými nároky se již soud zabývat nemusel, a proto ani pro nadbytečnost neuvádí v této souvislosti zjištěné skutkové okolnosti věci).3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (do domovní schránky byla žalovanému vložena dne 3. 3. 2025). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému nevázaný spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč s pevnou zápůjční úrokovou sazbou 36,5 % p. a., úroky celkem 200 Kč a poplatkem za úvěr 2.400 Kč. Žalovaný se pak zavázal úvěr splatit do 17. 9. 2023 částkou celkem 10.600 Kč. Úvěr měl být poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného.6. Poskytnutí úvěru žalovanému na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě bylo doloženo potvrzením o platbě vystaveným , právnická osoba, . dne , datum, . Žalovaný podle obsahu spisu dosud jistinu úvěru nevrátil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V posuzované věci žalobkyně v této souvislosti nemohla předložit žádné důkazy (což bylo také důvodem částečného zpětvzetí žaloby – viz výše) a soud nemohl považovat za prokázanou skutečnost, že předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru řádně ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru posuzoval. To se týká jak získání potřebných informací od žalovaného především o jeho celkových finančních, majetkových či osobních poměrech, tak jejich dostatečné a kvalifikované ověření.11. Již na tomto základě proto soud dovodil, že poskytovatel úvěru v postavení věřitele podle obsahu spisu řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a přesto byl žalovanému úvěr poskytnut. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.12. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.13. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 8.000 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaný dosud neuhradil ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal žalobkyní požadovanou částku 8.000 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek.14. Příslušenství z přiznané částky žalobkyně nepožadovala. K zaplacení přisouzené částky pak soud žalovanému stanovil obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o akt