8 C 244/2024-79 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2024 domáhal vůči žalovanému jako věřitel úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vedeném pod č. ú. , č. účtu, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 72.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však opakovaně porušoval smluvní ujednání a žalobce proto prohlásil úvěr za splatný výzvou ke dni 14. 8. 2023. Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobce dále uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 72.000 Kč za dohodnutý úrok ve výši 14.49 % ročně na běžný účet vedený na jméno žalovaného pod č. , č. účtu, . Žalovaný se mimo jiné zavázal k úhradě měsíčních splátek ve výši 1.355 Kč po dobu 96 měsíců prostřednictvím inkasa z běžného účtu č. , č. účtu, . Z přehledu splátek úvěrového účtu č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 12.115,96 Kč, které byly inkasovány z běžného účtu č. , č. účtu, .5. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy o úvěru s žalovaným disponoval těmito informacemi: Žalovaný měl příjem ve výši 24.760 Kč, výdaje 2.500 Kč a výdaje na splátky dalších úvěrů 2.100 Kč měsíčně. Dále disponoval kontaktními a osobními údaji žalovaného, historií běžného účtu a informacemi z interního systému a z Bankovního registru klientských informací. Podle uvedeného registru žalovaný žádal v měsíci květnu roku 2022 6x o úvěr, z toho 2x byla jeho žádost odmítnuta.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.15. Žalobce však neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost jím uváděných příjmů a výdajů. Zejména žalobce jako věřitel nezjišťoval spolehlivost údajů dlužníka o tom, kolik činí jeho skutečné výdaje a zda nemá i jiné závazky, případně v jaké výši, když v měsíci předcházejícímu měsíci, ve kterém by úvěr poskytnut, žalovaný žádal nejméně 6x o úvěr. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru taková objektivizující šetření žalovaného učinil. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 72.000 Kč a uhradil 12.115,96 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 59.884,04 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě nebyly soudem zjištěny okolnosti odůvodňující rozhodnutí o dřívějším plnění, když žalovaný svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil. Současně nebylo v řízení zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 85 % (59.884,04 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 15 % (10.140,42 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 60 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.802 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 11.820 Kč (3 x 3.940 Kč, § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrad