8 C 304/2024-58 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované převodem v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 10.950 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Smlouvami o postoupení pohledávek a smlouvou o prodeji podniku byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.2. Žalovaná (dále jen „žalovaný“) se k žalobě nevyjádřila, neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy, přestože jí žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené pod č. , hodnota, dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s dohodnutým úrokem a poplatky ve výši 10.950 Kč ve 13 splátkách po 1.950 Kč měsíčně.5. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce znal informace o žalovaném z žádosti žalovaného o úvěr, podle které jeho příjem činil 9.738 Kč (důchod) a jeho výdaje činily 6.080 Kč (bydlení 1.600 Kč, energie 2.800 Kč, strava 1.500 Kč, ostatní výdaje 180 Kč). Údaje od žalovaného byly ověřeny z poštovních poukázek o výplatě důchodu, lístků k platbě SIPO a z nájemní smlouvy.6. Podle smlouvy o prodeji podniku ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že nárok vůči žalovanému byl postoupen z původního věřitele na žalobce.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření v dostatečném rozsahu učinil, když nezkoumal majetkovou situaci žalovaného šetřením v různých registrech dlužníků. Současně nesprávně vyhodnotil údaje, které k dispozici měl, neboť i z nich bylo zřejmé, že žalovaný nedisponoval dostatečnou rezervou pro úhradu dalšího závazku, který měl trvat více než rok. O nesprávně vyhodnocené schopnosti žalovaného úvěr splácet svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ani jedinou splátku. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C-679/18 absolutně neplatná.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 15.000 Kč a uhradil celkem 0 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 15.000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.17. Přiznán žalobci nebyl nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě nebyly soudem zjištěny okolnosti odůvodňující rozhodnutí o dřívějším plnění, když žalovaný svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil. Současně nebylo v řízení zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, pokud zaslal žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném řízení úspěšný žalobce takovou výzvu žalovanému zaslal a soud proto zavázal žalovaného k úhradě žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč, § 7, 11 odst. 1, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč, podle § 13 odst. 4, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 2.000 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. sou