8 C 345/2024-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 se žalobce domáhal vůči žalované (dále jen „žalovaný“) peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti částku 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem jistinu, úroky a poplatky ve splátkách, které však řádně nehradil a úvěr se proto stal splatným ke dni 1.12.2022. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil 13.400 Kč. Žalobce požadoval zaplacení částky 14.902 Kč s příslušenstvím. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.3. Ve věci se dne , datum, a , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli 22.302 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč., Anonymizováno, Z přehledu uhrazených splátek ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil od , datum, do 11. 9. 2023 celkem 13.400 Kč.5. Ke dni uzavření smlouvy právní předchůdce disponoval informacemi o žalovaném v tomto rozsahu a z níže uvedených zdrojů: S žalovaným byla sepsána žádost o úvěr dne , datum, . Podle této listiny žalovaný poskytl své osobní údaje, jméno, bydliště, údaje o dokladech totožnosti a telefonní kontakt. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Uvedl výši čistého příjmu 22.691 Kč měsíčně (mateřská) a další příjem osoby žijící ve společné domácnosti 9.832 Kč. Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 9.110 Kč na bydlení, 9.090 Kč další osobní výdaje a 959 Kč na exekuce. Údaje od žalovaného byly zástupcem věřitele ověřeny podle oznámení a výpočtu dávky státní sociální podpory, nájemní smlouvy a potvrzení o příjmu partnera.6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byl nárok vůči žalovanému postoupen z původního věřitele na žalobce.7. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud hodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, ve kterém uvedený soud vyložil, že soud členského státu musí vyvodit všechny účinné prostředky ochrany spotřebitele podle hmotného práva bez námitky, z moci úřední. Neplatnost smlouvy jako sankce stanovená § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se musí prosadit bez námitky spotřebitele. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření v dostatečném rozsahu jeho právní předchůdce učinil. Věřitel se spokojil s údaji žalovaného bez ověření skutečné výše jeho výdajů, a to za situace, kdy žalovaný měl příjem tvoření sociálními dávkami, 2 vyživovací povinnosti a nejméně jeden exekučně vymáhaný dluh. I z údajů zjištěných právním předchůdcem žalovaného je zřejmé, že výše rozdíl mezi výší příjmů a výdajů činí pouze 3.532 Kč, což při délce úvěru a splátce 1.593 Kč a při zjištěných majetkových poměrech žalovaného vede soud k závěru, že věřitel nesprávně vyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalovaný disponoval příliš nízkým příjmem. Tento závěr potvrzuje i skutečnost, že žalovaný hradil dluh nepravidelnými splátkami mimo dohodnuté termíny splátkového kalendáře.15. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, dobrými mravy a veřejným pořádkem.16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě by mohlo být vyhověno v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 12.000 Kč a postupně uhradil celkem 13.400 Kč. Žalovaný tak svůj dluh tvořený bezdůvodným obohacením již uhradil a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.