8 C 52/2025-71 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2024 domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 129.877 Kč za účelem konsolidace úvěrů a půjček poskytnutých v minulosti žalovanému. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splácet ve splátkách, které však řádně nehradil. Žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 2. 2024 v souladu se smluvními podmínkami. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil celkem 57.879,71 Kč. Žalobce uvedl, že zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.3. Ve věci se dne , datum, konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ze dne bylo zjištěno, že , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 129.877 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Z historie k úvěrovému účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému dne , datum, ve výši 94.926,93 Kč a ve výši 34.950,07 Kč poskytnut. Žalovaný se mimo jiné zavázal úvěr splácet v 96 splátkách po 2.526 Kč měsíčně ze svého účtu pod č. , č. účtu, .5. Z výpisu z úvěrového účtu a z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že žalovaný uhradil postupně celkem 57.879,71 Kč.6. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce při uzavírání smlouvy disponoval informacemi o žalovaném, a to kontaktními a identifikačními údaji, výpisem z insolvenčního rejstříku a splátkovou morálku žalovaného z Bankovního registru klientských informací. Žalobce vycházel z nedoložené žádosti žalovaného o úvěr, podle které měl žalovaný uvést ke svým výdajům pouze výdaje na bydlení ve výši 9.400 Kč a 0 Kč na splátky jiných úvěrů. Žalobce však zjistil že žalovaný splácí hotovostní úvěr z žalobce ve výši 2.000 Kč měsíčně, který byl poskytnutých úvěrem uhrazen.7. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021 příjmy a výdaje žalovaného dosahovaly téměř shodné výše, zůstatek na účtu ke konci měsíce činil 657,43 Kč a v průběhu měsíce nebyly provedeny 4 trvalé příkazy pro nedostatek finančních prostředků na účtu.8. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 příjmy a výdaje žalovaného dosahovaly téměř shodné výše, zůstatek na účtu ke konci měsíce činil 0 Kč a v průběhu měsíce nebyl proveden 1 trvalý příkaz pro nedostatek finančních prostředků na účtu.9. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 příjmy a výdaje žalovaného dosahovaly téměř shodné výše (rozdíl 2.363, 80 Kč) a zůstatek na účtu ke konci měsíce činil 2.363,83 Kč.10. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 příjmy a výdaje žalovaného dosahovaly téměř shodné výše, zůstatek na účtu ke konci měsíce činil 186 Kč a v průběhu měsíce nebyly proveden 3 trvalé příkazy pro nedostatek finančních prostředků na účtu.11. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu platného zákona č. 257/2016 Sb., však podle aktuální judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18) je, aby věřitel s odbornou péčí dříve než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Ve smyslu výše citovaného znění § 86 je zřejmé, že věřitel je povinen získat od dlužníka, z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti, informace, jejichž pravdivost si má ověřit i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.20. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že věřitel před poskytnutím úvěru učinil dostatečně podrobná šetření, neboť vycházel z údajů podle pohybů na účtu, který pro žalovaného vedl. Skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného však žalobce před poskytnutím úvěru podrobněji nezkoumal a vycházel tak z neúplných informací o majetkové situaci žalovaného, zejména ohledně jeho výdajů na bydlení, na vyživovací povinnosti, na běžné měsíční výdaje, na zdravotní stav apod. I z informací, kterými žalobce disponoval, bylo možné zjisti, že příjmová situace žalovaného je nespolehlivá, když samotný úvěr byl poskytnut na předchozí úvěrové závazky žalovaného, na účtu nebyl dostatečná výše prostředků pro provedení trvalých příkazů žalovaného a žalovaný měl dlouhodobé měsíční příjmy téměř ve výši běžných měsíčních výdajů. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 129.877 Kč a uhradil celkem 57.879,71 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 71.997,29 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.