9 C 161/2025-18 — Okresní soud v Prostějově

1. Manželé se společným návrhem doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 7. 7. 2025 domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne , datum, v , adresa, . Uvedli, že po citové i lidské stránce se zcela odcizili, manželství je již pouze formálním svazkem, v němž nechtějí setrvávat, nežijí spolu jako manželé déle než 6 měsíců a podali návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem. Dohodu o vypořádání majetkových vztahů a bydlení neuzavřeli, jelikož každý z manželů má svoji vlastní nemovitost a vlastní majetek. Žádali rozvod manželství bez zjišťování příčin jeho rozvratu.2. Na jednání konaném , datum, byli účastníci poučeni o tom, že soud nemá za splněné podmínky pro rozvod manželství bez zjišťování příčin jeho rozvratu, poněvadž nebyla předložena dohoda o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu. Nato se manželé shodli, že příčinami rozvratu manželství jsou vzájemné odcizení, nesoulad povah, odlišné názory na vedení společné domácnosti a společného života. Soud na uvedeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem obou manželů.3. Z oddacího listu (č. l. 2) soud zjistil datum uzavření manželství (, datum, ), místo uzavření manželství (, adresa, ), rodné příjmení manželky (, rodné přijmení, ) a to, že se u obou účastníků jedná o jejich první manželství. Z opatrovnického rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne 26. 9. 2025 (č. l. 10-11), soud zjistil, že se manželé dohodli na úpravě poměrů ke svým nezletilým dětem – , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, (na jejich svěření na dobu do rozvodu i po rozvodu manželství do péče matky a na výživném, které je otec povinen na každé z dětí měsíčně hradit), a že soud uvedeným rozsudkem jejich dohodu schválil.4. Manžel vypověděl, že k zásadním problémům v manželství došlo asi rok před podáním návrhu na rozvod manželství, tj. o letních prázdninách roku 2024. Problémy souvisely s tím, že manželé po celou dobu soužití žili s otcem manželky ve stejném domě. Tím mohla být způsobena tak třetina hádek. Manželé se hádali tak dvakrát týdně, neustále si něco vyčítali. Již o prázdninách roku 2024 došlo k vzájemnému odcizení. Ve společné domácnosti žili do poloviny září 2025, poté se manžel odstěhoval. Odbornou pomoc za účelem obnovení manželského soužití nevyhledali, neměli o to zájem. Péče o děti funguje v souladu s dohodou schválenou zdejším soudem.5. Manželka vypověděla, že nějaké problémy v manželství byly již od počátku, nicméně vygradovaly asi rok před podáním návrhu na rozvod, kdy si oba řekli, že už se to dále nedá zvládnout. Část hádek opravdu mohla být způsobena soužitím s otcem manželky, ale nejedná se o hlavní příčinu. Většina hádek vznikla kvůli výbušnosti manžela, který se rád hádá. V poslední době hledal jakoukoliv záminku, aby jí mohl něco vyčítat. Je pravda, že se odstěhoval ze společné domácnosti v polovině září 2025. Odbornou pomoc nevyhledali; manželka jen žádala manžela, aby se choval normálně. Děti jsou s rozvodem manželství srovnány. Je to pro ně aktuálně lepší, protože nemusí poslouchat hádky rodičů.6. Z takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Manželé uzavřeli manželství dne , datum, v , adresa, . Z manželství se narodily dvě dosud nezletilé děti – , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, . O úpravě poměrů k nezletilým dětem účastníků pro dobu po rozvodu rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne 26. 9. 2025 a jímž schválil dohodu rodičů (manželů). Problémy v manželství vygradovaly (přibližně) o letních prázdninách roku 2024; tehdy oba manželé dospěli k závěru, že takto již dále fungovat nelze. Došlo ke vzájemnému odcizení, projevil se nesoulad povah, manželé měli odlišné představy o vedení společné domácnosti a společného života. To vedlo k hádkám a vzájemným výčitkám. Manželé žili po celou dobu soužití s otcem manželky, což bylo rovněž příčinou hádek. V polovině září 2025 se manžel ze společné domácnosti odstěhoval. Ani jeden z manželů již nechce v manželství setrvávat. Děti jsou s rozvodem srovnány, v záležitostech týkajících se dětí jsou manželé schopni se dohodnout. Dohodu o majetkovém vypořádání a o otázce dalšího bydlení manželé v písemné podobě neuzavřeli; vycházeli z toho, že každý má svoji nemovitost a svůj majetek, tudíž to není třeba.7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:8. Podle § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (odst. 2). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3).9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.10. Podle § 757 o. z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud: a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu (odst. 1). Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny (odst. 2).11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Manželství účastníků nebylo možno rozvést postupem podle § 757 o. z., tedy bez zjišťování příčin rozvratu manželství, jelikož manželé nepředložili dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu dle § 757 odst. 1 písm. c) o. z. s úředně ověřenými podpisy. Byť oba manželé tvrdí, že žádný společný majetek nemají a mají vyřešeno i další bydlení, bylo nezbytné tuto skutečnost v požadované formě alespoň deklarovat (konstatovat). O tom byli manželé poučeni již přípisem zaslaným společně s předvoláním k jednání. Dohodu ani poté nepředložili.12. Soud proto zjišťoval kromě existence rozvratu manželství i jeho příčiny. Obé plyne ze shodných tvrzení účastníků, resp. z jejich účastnických výpovědí. Byl prokázán kvalifikovaný rozvrat manželství, tedy rozvrat hluboký, trvalý a nenapravitelný, aniž by bylo možno očekávat obnovení manželství. Příčiny rozvratu manželství spočívají ve vzájemném odcizení, nesouladu povah a rozdílných názorech na vedení společného života a společné domácnosti. Oba manželé souhlasili s konstatováním těchto obecnějších příčin rozvratu manželství. Soud má za to, že prokázání těchto obecnějších příčin, které mohou být příčinami sekundárními (tedy vyvolanými původní primární příčinou), je naprosto dostačující; dalším vztahům (bývalých) manželů by nijak nepomohlo, pokud by se důkladně prokazovaly příčiny primární, což navíc ani jeden z manželů nepožadoval. Nebylo zjištěno, že by rozvodu bránily překážky uvedené v § 755 odst. 2 o. z.13. Proto soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož bylo-li možno zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Takové předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení však soud v projednávané věci neshledal, manželé navíc shodně náhradu nákladů řízení nepožadovali. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.