34 C 239/2020-11 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči své již zletilé dceři (žalované) od [datum], neboť ta již ukončila studium a nastoupila do zaměstnání. 2. Žalovaná s žalobou souhlasila, uvedla, že se již živí sama. 3. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 7. 2012 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že jím byl žalobce zavázán hradit výživné na žalovanou ve výši 4 500 Kč. <i>4. Podle § 913 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“) při určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.</i> 6. Soud s ohledem na shodná tvrzení účastníků vyhověl návrhu žalobce, neboť v řízení vyšlo najevo, že pro tento závěr jsou splněny všechny zákonné podmínky. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná je již výdělečně činná, je schopná se živit sama, a to právě od [datum]. Za těchto okolností je zřejmé, že již netrvají důvody, za kterých byla vyživovací povinnost výše citovaným rozsudkem stanovena. 7. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu v souladu s dohodou účastníků, kteří se vůči sobě náhrady nákladů řízení vzdali.