8 C 309/2020-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 8. 2020 domáhala zaplacení celkové částky 22 986 s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které byla uzavřena smlouva o výpůjčce, dle které poskytla dne 6. 6. 2016 žalobkyně žalovanému výpůjčku, jejímž předmětem byly tyto movité věci – [věci] [anonymizováno 23 slov], kterou měl žalovaný vrátit do 30 dnů, nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Smlouvy o výpůjčce byla ukončena ke dni 8. 8. 2018. Žalovaný předmět výpůjčky žalobkyni nevrátil, ač k tomu byl vyzván. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 22 986 Kč. Žalobkyně dále touto žalobou nárokuje náklady spojené s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě žalovaných částek vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu, jejíž součástí jsou obchodní podmínky A6, a jejímž předmětem bylo sjednání smluvních podmínek pro uzavírání kupních smluv a pro vzájemné vztahy při dodávkách výrobků žalobkyně a dalšího zboží žalovanému (prokázáno rámcovou smlouvou ze dne 18. 5. 2016). V souladu s uzavřenou rámcovou smlouvou poskytla žalobkyně žalovanému následující movité věci - [věci] [anonymizováno 23 slov] k užívání, tj. uzavřela s žalovaným smlouvu o výpůjčce (prokázáno výdejovou kartou výčepního zařízení ze dne 6. 6. 2016). Z výpovědi konkrétní smlouvy o výpůjčce ze dne 8. 8. 2018 včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně dala žalovanému výpověď ze smlouvy o výpůjčce ze dne 6. 6. 2016, neboť žalovaný nevrátil předmět výpůjčky. Z článku 11. odst 4.7. obchodních podmínek A6 bylo soudem zjištěno, že je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, pokud žalovaný předmět výpůjčky nevrátí s prodlením vyšším než 30 dnů, a to až do výše hodnoty předmětu výpůjčky. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty za nevrácený předmět zápůjčky v celkové výši 22 986 Kč a žalovanému zaslala fakturu k jejímu zaplacení se splatností 29. 10. 2018 (prokázáno výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne 15. 10. 2018 včetně dodejky a daňovým dokladem [číslo] ze dne 15. 10. 2018). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka k úhradě žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 18. 2. 2019). 5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní. 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o výpůjčce dle ustanovení § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. Podle ustanovení § 2193 o.z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 9. Podle § 1751 odst. 1 o.z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ustanovení § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému předmět výpůjčky k užívání, žalovaný však předmět výpůjčky řádně a včas nevrátil. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 22 986 Kč dle smluvního ujednání. 14. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. Žalobkyni dále náleží té náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když poměr mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o výpůjčce je poměrem mezi podnikateli. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 571,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 986 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč.