22 C 235/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Dne 5. 11. 2020 podala manželka soudu návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o rozvodu manželství s následujícími tvrzeními. Věcná příslušnost Okresního soudu Praha – východ je dána ustanovením § 3, odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, místní příslušnost ustanovením § 383 uvedeného zákona, když manželé vedli společnou domácnost posledně na adrese [adresa]. Návrh o rozvod manželství i návrh o úpravu poměrů k nezletilým dětem z manželství narozeným jsou podávány Okresnímu soudu Praha – východ. Manželství bylo uzavřeno dne 20. 9. 2002 před Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Z manželství se narodily dvě děti, a to dne [datum] syn [jméno] a dne [datum] syn [jméno]. Manželé navázali známost v roce 1998, navzájem si byli prvními partnery. Po svatbě v roce 2002 se manželka nastěhovala do domu rodičů manžela, kde byla připravena přístavba v patře domu. Společnou domácnosti manželé vedli na adrese [adresa]. Od počátku spolu manželé trávili volný čas, jezdili společně na výlety, dovolené, měli shodné názory. Společný vztah byl bezkonfliktní a dle názoru manželky hluboký. Zároveň však narůstal pocit manželky, že do domu, který manželé obývali, nepatří. Opakovaně žádala manžela o změnu bydliště. Manžel toto však vždy odmítal s tím, že má povinnosti k rodičům, nadto v domě podnikal. Situace v domě se vyhrotila v prosinci 2017, kdy se manželka i s nezletilými dětmi z manželství narozenými odstěhovala do bytu v [obec], kde syn [jméno] navštěvoval základní školu. Manželka manželovi zdůraznila, že neodchází od něj, ale pouze proto, že již nemůže žít s jeho rodiči. Ujistila jej, že má u ní i synů vždy dveře otevřené, kdy doufala, že manžel za syny i za ní bude jezdit a následně se k rodině přistěhuje. K tomuto však nedošlo. Manžel syny vždy pouze vyzvedl. Přesto manželka určitou dobu vyčkávala, zdali manžel své stanovisko nezmění a nenastěhuje se k manželce i synům, neboť byla přesvědčena, že pokud by bydlela rodina samostatně, k rozvratu manželství by nedošlo. Toto však nenastalo a od léta 2019 tak manželé zcela otevřeně hovoří o rozvodu manželství. Manžel v této době manželce doručil návrhy týkající se rozvodu manželství zpracované zástupcem manžela, na něž manžela reagovala a zaslala k nim své připomínky. Na tyto však již nikdo nereagoval. Od léta 2019 tedy situace ohledně ukončení manželství žádným způsobem nepokročila a manželka se rozhodla věc řešit sama. Očekává, že manžel se k návrhu o rozvod manželství připojí. V současné době je manželství pouze formálním svazkem, neplní své funkce, je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Od prosince 2017, kdy se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, manželé žijí i hospodaří odděleně. Rozhodnutím o rozvodu neutrpí žádnou újmu ani nezletilí synové, neboť manželé žijí odděleně po dobu téměř tří let, přičemž rozhodnutí o rozvodu bude pouze právně deklarovat dlouhodobý faktický stav. 2. Manžel k návrhu uvedl následující. K tvrzením týkajícím se příslušnosti soudu, údajů o uzavření manželství, nezletilých dětech z manželství narozených, manžel nemá připomínek. Ve vztahu k ostatním tvrzením se vyjadřuje tak, jak se situace jeví z jeho pohledu. Manželka se přistěhovala krátce před uzavřením manželství účastníků do domů rodičů manžela, odděleného samostatného bytového prostoru v nástavbě, kde již manžel bydlel. Domácnost účastníků byla zcela oddělena a rodiče manžela do soužití účastníků nezasahovali. Manželka přes uvedené občas měla připomínky k tomuto stavu bydlení. Manžel v předmětném bytě v domě bydlel s rodinou, ale měl a má na této adrese i sídlo společnosti s podnikatelskou činností. Manžel se při občasných debatách s manželkou o odstěhování z předmětného bytu v domě rodičů manžela snažil zohlednit i finanční situaci rodiny, kdy manželka byla na rodičovské dovolené a platby nákladů za sídlo firmy, nájemní byt by rodinu v této době nadmíru finančně zatížily. Manželka přes uvedené v jí označeném období, konec roku 2017, nekompromisně manželovi oznámila, že se z předmětného domu, společné rodinné domácnosti, odstěhuje, což učinila. Manžel přesto do bytu v [obec], kam se manželka odstěhovala, občas dojížděl, zejména hlídat děti, pomáhat s úpravami v bytě. Manžel manželce poukazoval v dohodnuté výši finanční prostředky na její potřeby po dobu trvání rodičovské dovolené, na potřebu obou synů, pokud byli oba u manželky a poté jen na syna [jméno], neboť syn [jméno] posléze zůstal v jeho péči. Manželka si ponechala při odchodu na svém účtu celé rodinné úspory 120 000 Kč, se kterými disponovala. V manželovi toto jednání nastolilo nejdříve citový odstup a s ohledem na následný vývoj ve vztahu naprosté citové ochladnutí. V průběhu tohoto nastalého rozvratu manžel po předchozí dohodě s manželkou nechal zpracovat návrhy pro smírný postup při rozvodu dle § 757 o. z., které manželce předal a k nimž se manželka vyjádřila. Než se však návrhy stačily opakovaně upravit, i v návaznosti na změny zejména v péči o nezletilé syny, manželka podala návrh na úpravu péče k nezletilým synům a žalobu o rozvod. Účastníci se ohledně péče a výživy k nezletilým synům dohodli a soud tuto jejich dohodu schválil. Po předchozí dohodě tak manžel nechal upravit i původní návrh příslušné majetkové dohody, o němž však manželka odmítla dále jednat. Manžel rovněž považuje manželství účastníků za trvale a hluboce rozvrácené bez možnosti obnovení manželského soužití a s rozvodem manželství souhlasí. 3. Soud provedl v řízení důkaz účastnickým výslechem manželky, účastnickým výslechem manžela, oddacím listem účastníků (čl. 4 spisu), rozsudkem o úpravě poměrů k nezletilým dětem z manželství narozeným (čl. 10 – 13 spisu). 4. Z důkazů shora uvedených vzal soud za prokázané, že manželství bylo uzavřeno dne 20. 9. 2002 před Městským úřadem v Brandýse nad Labem (oddací list na čl. 4 spisu) 5. Okresní soud Praha – východ rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] /P a [spisová značka], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], o úpravě poměrů nezletilých dětí z manželství narozených tak, že schválil dohodu rodičů, dle níž na dobu po rozvodu manželství se nezletilý [jméno] [celé jméno manžela], narozený dne [datum] svěřuje do péče matky, nezletilý [jméno] [celé jméno manžela], narozený dne [datum], se svěřuje do péče otce, kdy otec se zavazuje hradit na výživu nezletilého [jméno] částkou 4 000 Kč měsíčně, matka se zavazuje hradit na výživu nezletilého [jméno] částku 4 000 měsíčně. (rozsudek na čl. 10 - 13 spisu) 6. Dále byl k důkazu proveden výslech manžela, manželky. 7. Manželka zcela vylučuje obnovení rodinného soužití. Manželství je zcela rozvrácené od roku 2017, kdy opustila rodinnou domácnost. Spolu se syny odešla bydlet do nájemního bytu. Takto tomu bylo do ledna 2019, kdy [jméno] se rozhodl bydlet s otcem. V této době již nemělo smysl platit nájem a manželka tudíž odešla bydlet k rodičům. Zde bydlí od ledna 2019 nepřetržitě. Čtyři roky je tak manželství nefunkčním a manželé nejsou schopni situaci řešit. Manželé bydleli od roku 2002 v místě bydliště rodičů manžela. Tento stav byl pro manželku velmi nevyhovující, žádala o zajištění samostatného bydlení. Na tomto se manželem nikdy neshodli a ví, že ani neshodnou. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti [jméno] a [jméno], které se stýkají s otcem i navzájem, rozhodnutím o rozvodu neutrpí žádnou újmu. 8. Manžel dobu, po níž žijí manželé odděleně, zasazuje do období od prosince 2017. V této době manželka opustila rodinnou domácnost a manžel tuto skutečnost vnímal jako definitní rozvrat a ukončení manželství. Od této doby manželé rodinné soužití neobnovili a manžel to zcela vylučuje. Komunikovali o možnosti samostatného bydlení a je pravdou, že manžel toto odmítal. Na tomto se manželé neshodli. Toto byl zásadní spor mezi manžely. Jinak manželství vnímal jako spokojené. Z manželství se narodily nezletilé děti [jméno] a [jméno]. 9. Manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželé žijí zcela odděleně od prosince 2017, tedy po dobu téměř tří let, přičemž k obnovení rodinného soužití nedošlo a oba manželé toto zcela vylučují. Příčinou rozvratu manželství jest ta skutečnost, že mezi manžely nebyla shoda ohledně zajištění bytové potřeby. Manželé obývali byt v domě ve vlastnictví rodičů manžela. S tímto manželka nebyla spokojena, na manžela opakovaně naléhala na zajištění samostatného bydlení. S tímto však manžel nesouhlasil. V této otázce manželé nikdy nebyli schopni dojít k souhlasnému stanovisku a manželé se shodují v tom, že zde se jejich postoje nikdy neprotnou. Manželka opustila místo posledního společného bydliště se záměrem přimět manžela ke změně postoje, naopak pro manžela toto znamenalo úplný rozvrat manželství a naprostou ztrátu citových vazeb. 10. Dle § 755 zákona č. 89/2012b., občanský zákoník, o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manžel