22 C 236/2021-50 — Okresní soud Praha-východ

Žalobkyně podala soudu dne 26. 1. 2021 žalobu, jíž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 39 950 Kč s příslušenstvím. Okresní soud Praha – východ vydal dne 31. 5. 2021 rozsudek č. j. 22 C 236/2021-39, kdy rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % denně z částky 7 450 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % denně z částky 12 000 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % denně z částky 12 400 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % denně z částky 7 100 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba o zaplacení částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení se zamítá (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 198 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Žalobkyně doručila soudu dne 12. 10. 2020, jímž učinila návrh na vydání opravného usnesení následujícího znění. Dne 8. 10. 2021 byl žalobkyni do datové schránky doručen rozsudek nadepsaného soudu ze dne 31. 5. 2021, č. j. 22 C 236/2021-39, ve věci zaplacení pohledávky ve výši 39 950 Kč s příslušenstvím za odtahy a parkování vozidla. V této souvislosti žalobkyně po prostudování vyhotovení předmětného rozsudku zjistila zjevnou chybu v psaní. Tato chyba se projevila v písemném vyhotovení rozsudku následovně: Soud chybně uvedl ve výroku I. rozsudku, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25%„ denně“ z částky 7 450 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25%„ denně“ z částky 12 000 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25%„ denně“ z částky 12 400 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25%„ denně“ z částky 7 100 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Správně má totiž být u všech úroků„ ročně“. Dle § 164 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, o. s. ř., předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. V souzené věci bylo rozhodnuto shora označeným rozsudkem. V tomto rozsudku byla nesprávně uvedena výše úroku z prodlení, která namísto nesprávně uvedeného„ 8,25 % denně“ měla správně být uvedena„ 8,25 % ročně“, což se zcela nepochybně podává z obsahu spisu i úpravy nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Došlo tak ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, když výše přiznaného zákonného úroku z prodlení byla chybně uvedena„ denně“ namísto„ ročně“. Soud tudíž provedl tímto usnesením opravu uvedené zjevné nesprávnosti. Dle § 40, odst. 8, věta prvá, o. s. ř. předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. V souzené věci bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem, kdy rozsudek byl vyhlášen dne 31. 5. 2021, protokol o vyhlášení rozsudku je žurnalizován na čl. 38 spisu. Ve výroku I. vyhlášeného rozsudku byla nesprávně uvedena výše úroku z prodlení, která namísto nesprávně uvedeného„ 8,25 % denně“ měla správně být uvedena„ 8,25 % ročně“. Soud tedy opravu protokolu o vyhlášení rozsudku. Ve vztahu k ustanovení § 204, odst. 1, věta druhá, o. s. ř. soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 29 Odo 310/2002, které uvádí, že„ Lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje.“ V daném případě k takovéto změně výroku dochází, když provedenou opravou nedochází k obsahové změně rozhodnutí. Lhůta k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí tudíž běží opětovně.