22 C 295/2021-14 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou ze dne 7. 7. 2021 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 1 318 Kč s následujícími tvrzeními. Dne 22. 12. 2020 žalobce odvezl surovinu, kterou byly zbytky měděných trubek, k výkupu do provozovny žalované na adrese [adresa]. Poté, co byla surovina pracovníkem žalované zvážena, obdržel žalobce vážní lístek, kdy mu měla být vyplacena na účet částka 1 318 Kč. Žalovaná žalobci tuto částku nezaplatila ve stanovené lhůtě. Žalobce se tedy osobně obrátil na pracovníka provozovny žalované na [obec a číslo], který jej však odkázal na majitele společnosti a předal telefonní kontakt. Žalobce majitele telefonicky několikrát kontaktoval, přičemž pouze obdržel SMS zprávou sdělení, že mu bude částka zaplacena po předložení vážního lístku. Byť žalobce vážní lístek ve fotokopii zaslal, dosud mu dlužná částka nebyla zaplacena. Žalobce se v únoru obrátil na ČOI a snažil se záležitost vyřešit mimosoudně, avšak neúspěšně, neboť žalovaná nespolupracovala. V květnu tohoto roku se žalobce obrátil na žalovanou s předžalobní upomínkou, tato zůstala bez reakce. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s takovým postupem soudu souhlasil a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů. 4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobcem, k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Dne 22. 12. 2020 v 14:47 byl vystaven Vážní lístek odpadu [číslo]. V záhlaví lístku je uvedeno označení žalované společnosti [právnická osoba], provozovna [ulice a číslo]. Vážní lístek byl vystaven pro žalobce, přičemž k jeho osobě je zapsáno číslo občanského průkazu. Ve vážním lístku je v kolonce název odpadu uvedeno„ Výkup od občanů“, katalogové [číslo] kód nakládání„ BN30“. Dle vážního lístku vážil odpad 11 kilogramů a jeho cena za kilogram činila 120 Kč. Hodnota odpadu je vyčíslena na 1 320 Kč. Tato částka po odečtení bankovního poplatku měla být vyplacena na účet [bankovní účet] (vážní lístek na čl. 3 spisu) 6. Dne 31. 5. 2021 adresoval žalobce žalované předžalobní výzvu, v níž vyzval jednatele žalované, k úhradě dlužné částky za převzatý výkup z prosince 2020. Žalobce doplnil upozornění, že bude vymáhat dlužnou částku 1 318 Kč soudní cestou, nebude-li tato zaplacena do 15. 6. 2021 (předžalobní výzva na č.l. 2 spisu) 7. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobce tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobcem, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné s jeho skutkovými tvrzeními. Ze spisu se nepodává žádná skutečnost, jež by byla způsobilá založit úvahu o nedůvěryhodnosti listin předložených k důkazu žalobcem. Žalovaná na svoji obranu netvrdila ničeho, nepředložila soudu žádných důkazů. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: 8. Dne 22. 12. 2020 v 14:47 hodin poskytl žalobce žalované v provozovně [ulice a číslo] k výkupu 11 kilogramů odpadu o ceně 120 Kč za kilogram. Jednalo se o odpad s kódem [číslo], tj. kovy dle vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (dále jen„ Vyhláška“). Od žalobce byl v rámci výkupu získán údaj o číslu jeho občanského průkazu. Žalovaná vystavila žalobci za tento výkup vážní lístek, dle kterého měla být žalobci za odpad na účet vyplacena částka 1 318 Kč, tj. cena odpadu po odečtení bankovního poplatku. Jelikož částka žalobci na účet nebyla připsána, vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15. 6. 2021, avšak lhůta ke splnění uplynula marně. 9. Právní hodnocení. 10. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Podle odst. 2 dochází ke zbavování odpadu vždy, kdy osoba předá movitou věc, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama. 11. Podle § 18 odst. 3 zákona o odpadech, provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů provádějící sběr nebo výkup odpadů stanovených prováděcím právním předpisem podle odstavce 11, je povinen při odběru nebo výkupu těchto odpadů identifikovat osoby, od kterých má v úmyslu odpady odebrat nebo vykoupit, identifikovat odebírané nebo vykupované odpady, vést podle odstavců 4 až 8 evidenci o těchto skutečnostech, a to včetně data a hodiny odebrání nebo vykoupení odpadů. K plnění této povinnosti je provozovatel oprávněn vyžadovat k nahlédnutí průkazy totožnosti těchto osob; při nakládání s osobními údaji fyzických osob postupuje provozovatel podle zvláštního zákona. 12. Podle § 18 odst. 5 zákona o odpadech provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů může za vykoupený nebo odebraný odpad stanovený Vyhláškou podle odstavce 11 poskytovat úplatu pouze převodem peněžních prostředků prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu. 13. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 14. Dle § 489 o. z. věc v právním smyslu (dále jen„ věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. 15. Jak uvádí Občanský zákoník I., C. H. BECK, Praha 2014, Lavický a kol.„ ObčZ se, oproti ObčZ 1964 (§ 118), který používal pojem„ předmět občanskoprávních vztahů“ (věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory), vrací k termínu„ věc v právním smyslu“. Podobnou konstrukci obsahoval již OZO v § 285:„ Všechno, co od osoby je rozdílné a slouží užívání lidí, sluje věc v právním smyslu.“ V § 1937 obdobně stanovil:„ Majetková práva se týkají věcí v právním smyslu. Věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od člověka a slouží k potřebě lidí“ (§ 80) ….. Zákon používá dvě pozitivní definiční kritéria, jejichž prostřednictvím je určen obsah pojmu„ věc v právním smyslu“. Prvním kritériem je odlišnost (rozdílnost od osoby), druhým pak objektivní způsobilost uspokojovat lidské potřeby….Věc v právním smyslu je definována především odlišností od subjektu práv (§ 17, 18). Zákon nerozlišuje, zda je osobou míněna osoba fyzická nebo právnická. Nicméně díky druhému definičnímu kritériu (způsobilost k uspokojování lidských potřeb) lze usuzovat, že osobou se zde rozumí spíše osoba fyzická (člověk − srov. též § 80 V § 1937) …… Kritérium užitečnosti (utilitárnosti) pro upokojování lidských potřeb úzce souvisí s kritériem odlišnosti od člověka. Souvislost spočívá v tom, že zatímco subjekt práva (osoba) nemůže obecně sloužit jako prostředek pro uspokojování potřeb jiného subjektu, věc v právním smyslu ano. Z hlediska právně filosofického tedy věc je prostředkem pro dosahování cílů (účelů) subjektů práva (zde cíle utilitárního). Naopak subjekt práva, oproti věci v právním smyslu (nebo i zvířatům), nemůže být prostředkem, a z hlediska teleologického jde o účel sám o sobě („ Zweck an sich“ srov. Kant, 1870, s. 52 a 53). Potřebami lidí se rozumí lidské potřeby v nejširším slova smyslu. Nemusí proto jít pouze o potřeby hospodářské, ale též estetické, technické, potřeby poznání, odpočinku atd. Oproti výkladu obsaženém v komentáři k OZO (Rouček, 1935, § 285) se lze domnívat, že i věci zdánlivě neužitečné jako odpady, výkaly atd. je možné považovat za věc v právním smyslu, neboť s ohledem na novodobé zpracování těchto předmětů (odpadové hospodářství) sloužit lidským potřebám mohou.“. 16. V řešené věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, když jejím předmětem byla movitá věc, kdy pojem věc je nutno interpretovat v nejširším smyslu. O vzniku právního vztahu, z nějž je žalovaná povinna plnit, svědčí vystavený vážní lístek, kdy žalobce byl ztotožňován pomocí občanského průkazu, což je nezbytný postup při výkupu odpadu od fyzické osoby. Žalobce odevzdal žalované movitou věc (odpad) a žalovaná jej převzala a zavázala se zaplatit žalobci jeho cenu převodem na účet. Dle vážního lístku byla cena odpadu stanovena na 120 Kč za jeden kilogram. Při takto ujednané kupní ceně měla žalovaná po odečtení bankov