3 C 21/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Manželka podala soudu dne 15. 1. 2020 návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o rozvodu manželství s následujícími skutkovými tvrzeními. Manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Obecním úřadem Karlštejn. Manželé jsou občany ČR, české národnosti. U manželky se jedná o první manželství, u manžela o druhé manželství. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, a to dne [datum] dcera [jméno] a dne [datum] syn [jméno]. Naposledy manželé společně žili v rodinném domě v obci [obec], kde manžel stále žije. Ohledně poměrů nezletilých děti bylo u Okresního soudu Praha - východ vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Vztahy manželů byly harmonické toliko před svatbou a krátce po ní. V době druhého těhotenství se synem došlo k zásadní změně v chování manžela, kdy manželku začal psychicky týrat, což trvalo celkem 15 let. Od narození dětí až do října roku 2016 manžel pracoval jako generální ředitel a jednatel v Brně, kam každý týden odjížděl v pondělí ráno nebo v neděli večer a vracel se ve čtvrtek, případně středu pozdě večer, kdy už děti usínaly. Manželka se starala o děti, domácnost, zpočátku i zahradu, zcela sama. Denně zajišťovala odvoz dětí autem do školek, škol, zájmové kroužky atd. Manžel zakazoval, aby manželce pomáhali její rodiče. Nepochopitelně zakazoval styk manželky s rodinou, kamarádkami, později pracovní večeře, kurzy. Měla zájem společně navštěvovat kamarádky a jejich partnery. Manželovi však v každém páru někdo vadil s výjimkou jednoho páru žijícího v zahraničí, s nímž se stýkali jednou ročně, což uváděl jako důvod, proč v přátelství nelze pokračovat. Manželka nechtěla ztratit přátele, tudíž je občas navštěvovala sama, zpočátku převážně s dětmi. To manželovi ovšem vadilo. Zpočátku se ho vždy ptala, zdali může jít na návštěvu, protože to tak manžel nastavil. Pokaždé však vyslechla zápornou odpověď, proto se na radu psycholožky přestala na tyto věci ptát a začala je pouze oznamovat, aby alespoň částečně zachovala důstojnost. Stejně tak i ve vztahu s rodiči, kdy manželovi oznámila, že budou chodit jednou týdně v pondělí na návštěvu, aby byli v kontaktu s vnoučaty. V pondělí byl manžel vždy pracovně v Brně. Manžel s návštěvami rodičů nikdy nevyjádřil souhlas, o jejich návštěvách ale věděl. Rodiče manželky nikdy nesměli o víkendu hlídat děti, což si velmi přáli, ale manžel to nikdy nedovolil. Odmítal i pozvání rodičů na nedělní oběd pro rodinu. Při cestě do Brna, kde žije manželova rodina, však rozhodl, že děti budou u jeho rodičů, aby si je užili. Manželka začala navštěvovat psycholožku, neboť byla chováním manžela velmi zmatena, nechápala jeho autoritativní chování, ponižování, zakazování a křičení, trápila se a byla psychicky vyčerpaná. Manžel jako zdatný manipulátor neustále zdůrazňoval, že je zcela neschopná, má být vděčná, že jej má, bez něj by byla ztracená. Začala i vařit dle receptů tchyně, pouze tato jídla manželovi chutnala. Zpočátku hledala chybu u sebe, dělala vše tak, jak manžel vyžadoval, jen aby se nezlobil. Manžel manželku trestal i tím, že s ní týden či déle nemluvil. Nikdy ji za nic nepochválil, vždy našel něco, co vytýkal. Díky psycholožce pochopila, že je v pořádku, manžel má disociální poruchu osobnosti, jeho chování je projevem této poruchy. Manžel zakazoval, přikazoval, křičel doma na všechny kvůli nepodstatným věcem. Byl i velmi přísný na děti. Na obranu dětí musela často zasáhnout. Zpočátku neměla žádné zájmy, veškerý čas věnovala dětem a rodině. Všechno, co dělala, však bylo dle manžela špatně, navíc kvůli tomu křičel (např. nezaparkovala v garáži na vyznačených značkách, vyhodila odpadky do špatné části popelnice - příliš vlevo či vpravo, nakoupila příliš potravin, nebo naopak chybělo, nač měl chuť, nezalila den předtím květiny a lže, že ano, řádně neodházela sníh před domem). Rozhodnutí manželky nastoupit do zaměstnání se manželovi nelíbilo, argumentoval, že je to zbytečné, vydělává dost peněz pro celou rodinu, nebude dostatek času na domácnost,„ vše bude vzhůru nohama“, lze se tam s někým seznámit. Do zaměstnání nastoupila jako specialista zákaznického servisu; před manažerskými posty a kariérou však musela dát přednost časově přijatelné pracovní době, aby byla včas doma, vše v domácnosti stihla a nerozčilovala manžela. Celých 15 let manželovi vadilo, když šla ke kadeřnici, na pedikúru, manikúru, kosmetiku. Ne kvůli penězům, ale protože nevěřil, že jde, kam uvádí. Do auta instaloval GPS, po žádosti, nechť toto odstraní, neboť s umístěním manželka nesouhlasila, nevyhověl s tvrzením, že je to prevence odcizení vozu. Neustále sledoval na aplikaci v telefonu, kde se manželka nachází. Z každého vychýlení z očekávané trasy vyvozoval nevěru. Každý večer provedl podrobný výslech, kdy musela vysvětlovat, proč jela danou trasou, proč zastavila, atd. V posledním roce a půl zakázal i návštěvy kurzů tance, pracovní večeře (dříve kurzy ani pracovní večeře nebyly). Kurzy tance chtěla manželka navštěvovat s manželem, chtěla společný koníček. Jiný druh sportu jí nevyhovoval pro artrózu kolen 2. stupně, po jiných cvičeních měla bolesti kolen. Před sňatkem se věnovala závodně společenským tancům, i manžel měl k tanci blízko, věnoval se folklóru, manželé chodili každý pátek tančit salsu do tanečního klubu. Po svatbě chtěla občas s manželem zajít tančit, on nesouhlasil, protože by děti hlídali rodiče manželky, což si nepřál. Když děti povyrostly a byly samy doma, vyhledala páteční kurz salsy, který by s manželem časově zvládali. Manžel však sdělil, že se mu nechce, v pátek odjíždí rodina na víkend, potil by se. Skutečným důvodem však byla jeho záliba ve hře na počítači World of tanks, kterou provozoval denně, jinak se věnoval golfu, jízdě na kole. Opakovaně naléhala, aby se manželé do kurzu přihlásili, občas lze lekci vynechat. Tento jediný pohyb manželka může vykonávat, přináší jí odreagování, radost. Odmítl. Sdělila, že se do kurzu přihlásí sama, což učinila. Záměrně našla kurzy v pondělí a ve čtvrtek, v tyto dny rodina nikdy neměla společný program. Byli vždy doma. Před návštěvou tanečního kurzu vždy stihla kontrolovat úkoly, udělat večeři, odjížděla, až když se děti chystaly do svých pokojů. O víkendu byla s dětmi zpravidla sama, manžel míval program (golf, kolo, hra na PC). Často odjel i na celý víkend. S kamarádkou se setkala maximálně jednou měsíčně. Pracovní večeře byly nárazové. Mnoho pracovních večeří odmítala pro klid doma. Vše snášela kvůli dětem, aby zachovala úplnou rodinu. Doufala, že si manžel uvědomí závadnost svého chování, což se nestalo a permanentní stres se začal projevovat i na zdraví. Psychické týrání se stupňovalo. Uvažovala o odchodu delší dobu, nevěděla, jak to provést, bála se agresivního chování manžela. Manžel ji ponižoval za zavřenými dveřmi. Přišla-li návštěva nebo byli-li ve společnosti, byl usměvavý a zábavný, společností byl velmi oblíbený. Vždy věděl, co má říci, měl velmi hezký mluvený projev, dovedl si lidi získat, lidé mu věřili, co říká, takový milý a úspěšný člověk by nelhal. Manželce nikdo nevěřil, že za zavřenými dveřmi je manžel jiný. V poslední době se však přestal ovládat i před některými známými, křičel na manželku či jí ponižoval. Ve vztahu k dětem se začal poslední rok více ovládat, o což ho dlouhodobě žádala. Méně na ně křičel než v předchozích letech. Vůči manželce se však teror v poslední době stupňoval. Patrně to souviselo s tím, že na radu psychologů našla odvahu prosazovat si svoje zájmy (návštěva rodičů, kamarádek, kurzy tance atd.), což nesl velmi nelibě, ptal se manželky, kam tím míří, čeho chce docílit, neposlouchá ho, ptal se, zdali jí má ublížit. V březnu 2018 psychický teror nabyl na intenzitě. Téměř každý večer manžel křičel, vyhrožoval, rozmachoval se zaťatou pěstí. Byla zoufalá, nemohla spát, třásla se. Uvědomovala si nutnost odchodu ze společné domácnosti, aby neskončila jako psychická troska. Obávala se, že jí manžel fyzicky ublíží, k takové situaci nebylo daleko. Pochopila, že i děti trpí. Vzhledem k jejich věku, psychické vyspělosti si zcela uvědomovaly nevhodné chování otce k matce. Neshody vyvrcholily fyzickým napadením v noci z 27. 4. 2018 na 28. 4. 2018, manželka byla nucena vyhledat lékařské ošetření, viz lékařská zpráva. Pochopila, že manžel není schopen sebereflexe, jeho agresivní chování se bude stupňovat. Průběžně zdůrazňoval, že to„ asi“ bude muset zopakovat, aby začala poslouchat. Psychické týrání bylo deprimující, musela vyhledat odbornou pomoc a dne 27. 8. 2018 se obrátila na Bílý kruh bezpečí. Tam doporučili co nejdříve ze vztahu odejít, neboť manžel vykazuje znaky disociální poruchy osobnosti a do budoucna není naděje na změnu k lepšímu, s věkem se bude zhoršovat. Poradili jediný možný a bezpečný způsob odchodu, tj. bez předchozího upozornění v době nepřítomnosti manžela. Manželka by upřednostnila dohodu s manželem, vzhledem k jeho chování nebyla možná. O správnosti záměru jí přesvědčily i děti v kuchyni u snídaně, které slyšely, hrubé a sprosté urážky otce, vyhrožování a pláč matky. Dcera často plakala. Syn byl smutný a zamlklý. Uvěd