34 C 341/2020-7 — Okresní soud Praha-východ

Manžel se domáhal rozvodu manželství s tím, že manželství již není funkční, neplní svou funkci. Postupem času se zvětšily povahové a zájmové nesoulady. Dále uvedl, že se s manželkou znají 41 let, před 5 lety se však začali odcizovat. Manželka, byť nejprve uváděla, že se rozvádět nechtěla, se k návrhu na rozvod nakonec připojila. Manželé shodně uvedli, že své manželství považují za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a vyloučili možnost obnovy manželského soužití. Z provedeného dokazování soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Ke dni rozvodu manželství neměli účastníci nezletilé děti, jejichž poměry by bylo nutné upravit. Ačkoli účastníci uzavřeli„ dohodu o vypořádání společného jmění manželů“, nebylo možné tuto dohodu považovat za dohodu ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též o. z.), proto soud pokračoval dále dle § 755 o. z. <i>Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> Podle § 755 odst. 2 o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Kvalifikovanost rozvratu manželství je dána nejen jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště; společné žití manželů je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Z vyjádření obou manželů vyplývá, že své manželství považují za trvale rozvrácené. Jako příčinu rozvratu manželství shodně označili rozdílné povahy účastníků a vzájemné citové odcizení, k němuž došlo v průběhu posledních 5 let. Oba manželé deklarovali, že v manželství setrvat nechtějí, manželství mají za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nevidí možnost obnovy manželského soužití. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství, soud manželství rozvedl (výrok I). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (výrok II). Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem tomu, že se účastníci vzdali práva odvolání, zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“).