35 C 132/2021-85 — Okresní soud Praha-východ

1. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu Sdružené pojištění vozidla dne 2. 5. 2019 [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizováno] [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit sjednané pojistné splatné čtvrtletně ve výši 1 776 Kč. Pojištění zaniklo k 21. 11. 2019 po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužného pojistného včetně upozornění na možný zánik pojištění (za tuto upomínku si žalobce účtuje poplatek v částce 200 Kč). Za období od 2. 8. 2019 do 21. 11. 2019 žalovaný sjednané pojistné neuhradil a dluží tak zažalovanou částku, kterou přes upomínku dosud neuhradil. Vzhledem k tomu, že je žalovaný s prodlením peněžitého dluhu požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení. 2. Svou příslušnost posoudil soud dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] dne 2. 5. 2019 na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno] [registrační značka], a to zaplacením prvního pojistného následujícího dne, v níž se žalovaný zavázal hradit pravidelné splátky pojistného stanovené ve výši 1 776 Kč čtvrtletně. Protože žalovaný pojistné nehradil, zanikla pojistná smlouva z tohoto důvodu ke dni 21. 11. 2019 poté, co mu byla zaslána výzva k plnění s upozorněním, že nezaplatí-li dlužné pojistné, dojde k zániku pojištění, rovněž byl informován o zániku pojištění. Za období platnosti smlouvy, tj. od 2. 8. 2019 do 21. 11. 2019, žalovaný dluží pojistné ve výši zažalované částky (ponížené o sjednaný poplatek za upomínku), které ani přes výzvu neuhradil. 4. Pokud žalovaný namítal, že je pochybnost o tom, zda podpis je jeho a zda smlouvu uzavíral on, tak soud poznamenává, že uzavření této smlouvy bylo v zájmu žalovaného, údaje o osobě a vozidle měl právě žalovaný. I když žalovaný obecně namítal, že pojistní zprostředkovatelé uzavírají fiktivní smlouvy za účelem získání provize, tak k výslovnému dotazu soudu, zda tuto námitku vznáší i vůči zprostředkovateli v dané věci, uvedl, že nikoliv. Soud tak neměl pochybnost o totožnosti žalovaného. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I. tak, že uzavřeli pojistnou smlouvu dle ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Dle ust. § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ust. § 3 zákona pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Dle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 6. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je v části týkající se dlužného pojistného důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Pokud jde o poplatek za zaslání upomínky, tak obsahově se jedná o paušalizované náklady na upomínání, jejichž výše byla sjednána a je přiměřená. Soud jej proto žalobci přiznal. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 150,93 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.