35 C 265/2021-36 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uzavřela s žalovanou postupně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 15. 2. 2018 uzavřel věřitel s žalovanou smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem 19,34 % ročně kapitalizovaným částkou 4 200 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 8 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 630 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 13 120 Kč. Dne 1. 12. 2017 uzavřel věřitel s žalovanou smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem 19,52 % ročně kapitalizovaným částkou 7 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 14 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 31 600 Kč. Obě pohledávky byly na žalobce postoupeny smlouvou ze dne 29. 11. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel uzavřel postupně s žalovanou 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 15. 2. 2018 uzavřeli smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem 32,15 % ročně kapitalizovaným částkou 4 200 Kč na dobu poskytnutí úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 8 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 630 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila toliko částku 13 120 Kč. Dne 1. 12. 2017 uzavřel věřitel s žalovanou smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem 32,15 % ročně kapitalizovaným částkou 7 000 Kč na dobu poskytnutí úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 14 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila toliko částku 31 600 Kč. Obě pohledávky byly na žalobce postoupeny smlouvou ze dne 29. 11. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaná přes výzvu ničeho dalšího neuhradila. 4. Soud posoudil věc tak, že strany uzavřely 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 5. Soud se zaobíral tím, zda žalobce (jeho předchůdce) v souladu s § 86 - 87 zákona řádně zkoumal schopnost žalované dluh splácet, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní (viz rozsudek Soudního dvora C -679/18 OPR-Finance proti GK). 6. Věřitel splní svoji povinnost náležitě zkoumat schopnost dlužníka dluh splnit, pokud s náležitou péčí zkoumá dlužníkovy majetkové poměry, přičemž nespoléhá toliko na dlužníkova tvrzení, ale tyto skutečnosti si i nechá doložit. 7. Věřitel zkoumal majetkové poměry žalované na základě jejích sdělení, nechal si předložit listiny k této situaci a vše zanesl do karty zákazníka. Vycházel při tom ze skutečnosti, že žalovaná pobírá starobní a vdovský důchod od ČSSZ v celkové výši 19 260 Kč (v případě 1. smlouvy) a 20 157 Kč (v případě 2. smlouvy), jiné příjmy nemá. Její výdaje na bydlení a domácnost činily 9 000 Kč a dále platila splátky předchozích úvěrů v celkové výši 4 725 Kč (v případě 1. smlouvy) a 2 025 Kč (v případě 2. smlouvy). Tyto skutečnosti si žalobce nechal doložit pracovními smlouvami a výplatními šeky (prokázáno zákaznickými kartami žalované). 8. Soud konstatuje, že z obsahu zákaznických karet vyvstává pochybnost o tom, jakým způsobem si věřitel nechal doložit příjmy žalované, když ta je poživatelkou toliko důchodů (starobního a vdovského), avšak její příjem měl být dokládán jakousi pracovní smlouvou (ač zákaznická karta zvlášť počítá s doklady, které se týkají důchodů). Pracovní smlouva však nemůže doložit výši starobního nebo vdovského důchodu, takže zde je pochybnost, co věřitel reálně viděl a z čeho vycházel. Žalobce pak tuto nejasnost nevysvětlil, k jednání se nedostavil, takže nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. 9. Soud tak uzavřel, že žalobce neprokázal, že by s náležitou péčí byla zkoumána schopnost žalované dluh splnit. Smlouvy tak vykazují nedostatky, které způsobují jejich absolutní neplatnost. 10. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobci jako nástupci věřitele přiznal poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., které ponížil o částky již zaplacené na jednotlivé smlouvy, neboť v tomto rozsahu dluhy již zanikly. Z takto získaného bezdůvodného obohacení soud žalobci dále přiznal úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o. s. ř. 11. Soud následně zamítl žalobu, pokud jde o neplatně sjednané úroky a poplatky a dále o již uhrazené jistiny, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z těchto částek. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.