35 C 418/2021-17 — Okresní soud Praha-východ

1. Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu pojištění vozidel ze dne 17. 9. 2018 [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky Seat, [registrační značka]. Žalovaná se zavázala hradit sjednané pojistné splatné pololetně ve výši 2 338 Kč. Pojištění zaniklo k 17. 7. 2020 po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužného pojistného včetně upozornění na možný zánik pojištění. Za období od 17. 3. 2020 do 16. 7. 2020 žalovaná sjednané pojistné neuhradila a dlužila tak zažalovanou částku, kterou přes upomínku ke dni podání žaloby neuhradila. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná s prodlením peněžitého dluhu, požadoval žalobce zákonný úrok z prodlení. 2. Žalobce dne 13. 9. 2021 vzal žalobu zpět ohledně jistiny a nadále požadoval toliko úrok z prodlení, neboť žalovaná předmětnou jistinu dne 6. 9. 2021 uhradila. Soud usnesením ze dne 16. 9. 2021, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 13. 10. 2021, řízení ohledně jistiny zastavil. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] dne 17. 9. 2018 na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Seat [registrační značka], v níž se žalovaná zavázala hradit pravidelné splátky pojistného stanovené ve výši 2 338 Kč pololetně. Protože žalovaná pojistné nehradila, zanikla pojistná smlouva z tohoto důvodu ke dni 17. 7. 2020 poté, co jí byla zaslána výzva k plnění s upozorněním, že nezaplatí-li dlužné pojistné, dojde k zániku pojištění, rovněž byla informována o zániku pojištění. Za období platnosti smlouvy, tj. od 17. 3. 2020 do 16. 7. 2020, žalovaná dlužila pojistné ve výši zažalované částky, které uhradila až dne 6. 9. 2021. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli pojistnou smlouvu dle ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Dle ust. § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ust. § 3 zákona pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Dle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 6. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba byla v části týkající se dlužného pojistného důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení, přiznal soud žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období, kdy byla v prodlení. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný (respektive řízení bylo zastaveno pro chování žalované ve věci důvodně podané žaloby), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 171,44 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 864 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 464 Kč ve výši 307,44 Kč.