36 C 104/2017 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli manželství po krátkodobé známosti dne [datum] v [anonymizováno], Turecku, z manželství se narodil dne [datum] syn [jméno] [příjmení] [celé jméno manžela]. Záhy po uzavření manželství se vztahy manželů zhoršily, projevily se u nich kulturní, názorové rozdíly na společný život. Ještě před porodem se manželka odstěhovala do České republiky, kde od té doby pobývá. Manželé se od té doby nestýkají, nevedou rodinnou domácnost, nekomunikují spolu a vzájemně se odcizili. Manželka nemá žádný k manželovi žádný citový vztah. Manželství považovala za formální, hluboce a trvale rozvrácené, bez naděje na obnovení manželského soužití. Příčinu rozvratu manželství manželka spatřovala v názorových neshodách a kulturních a náboženských odlišnostech. 2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství nevyjádřil. 3. Manžel má státní příslušnost Turecka, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval úpravu obsaženou zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, když mezi Českou republikou a Tureckem není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by problematiku kolizních norem rozvodového práva upravovala, a dospěl k závěru, že podle § 47 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém ve spojení s § 383 z. ř. s. je dána pravomoc soudů České republiky a podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 téhož zákona je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Soud projednal věc podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti manžela, neboť manžel se bez omluvy k ústnímu jednání konanému dne [datum] nedostavil. Soud manželovi doručoval na adresu v Turecku, kde manžel trvale pobývá. Soud zároveň upustil od výslechu manžela, neboť trvání na výslechu manžela a jeho dostavení se k jednání, konaného v České republice z Turecka, by bylo i s ohledem na současnou situaci pandemie onemocnění vyvolaného novým koronavirem (COVID-19) komplikované a manžel neprojevil zájem se jednání a výslechu účastnit. 5. Z oddacího listu účastníků má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. V rámci své výpovědi manželka uvedla, že s manželem spolu pět let nežijí. Manžel jakoukoliv komunikaci s manželkou odmítá. Manželka nemá k manželovi žádný citový vztah, do budoucna vyloučila možnost obnovení manželského soužití. 6. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilého syna účastníků, rozhodnutí je pravomocné. 7. Podle ustanovení § 755 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 8. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 9. Předpokladem kladného rozhodnutí o návrhu na rozvod manželství je kvalifikovaný rozvrat manželství. Tato kvalifikovanost je dána nejenom délkou a intenzitou rozvratu, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště. Společné žití manželů je otázka jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského soužití, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a společného hospodaření bez naděje na smíření (srov. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 446 – 453 s.). 10. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je svazkem hluboce a trvale rozvráceným, manželé spolu dlouhodobě nežijí, nestýkají se, nekomunikují, manželka vnímá vztah manželů vzhledem k jejich dlouhodobému odloučení a kulturním rozdílům za trvale rozvrácený a nepřeje si dál v manželství setrvávat. Manžel projevil k celému řízení lhostejný postoj, nevyjádřil se k návrhu na rozvod manželství, ani se ve věci nařízeného jednání neúčastnil, proto soud manželství účastníků rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v odlišných osobních i kulturních pohledech na společný život a vzájemném odcizení účastníků. 11. Při posuzování zájmů nezletilého syna účastníků ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku vycházel soud ze skutečnosti, že manželé spolu delší dobu nežijí, rozvodem manželství proto nedojde k žádné podstatné změně na straně nezletilého syna a nelze proto hovořit o tom, že by rozvod byl v rozporu se zájmem tohoto dítěte. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním, pro použití věty druhé nebyly shledány důvody.