36 C 253/2021 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. Uvedla, že manželství bylo uzavřeno po dvouleté známosti, účastníkům se narodily dvě děti, dne [datum] syn [jméno] a dne [datum] dcera [obec]. Manželství fungovalo do března 2018, následně docházelo k neshodám mezi účastníky pramenícím z rozdílných názorů na společný život a výchovu dětí. Po skončení rodičovské dovolené manželka nastoupila do zaměstnání, manžel zůstal doma kvůli invalidnímu důchodu a péči o děti. Začal nadměrně požívat alkoholické nápoje, vzrostla jeho agresivita, vyhrožování a hádky. V prosinci 2020 manželka opustila rodinnou domácnost, poté, co jí manžel ohrožoval nožem a musela zasáhnout Policie ČR. Manželka poté odjela za rodinou na Moravu. Manžel manželce vyhrožoval a následně se pokusil zapálit společná motorová vozidla, za tento čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Manželka považovala manželství za trvale rozvrácené a vyloučila možnost opětovného obnovení manželského soužití. 2. Manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, poukázal na tíživou situaci manželky, která se musí sama starat o dvě děti se zdravotními problémy (syn trpí autismem), současně manžel považuje rodinu za důležitou a chce, aby zůstala zachována. 3. Manželka má státní příslušnost [země], manžel státní příslušnost [země], proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval úpravu obsaženou v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, a dospěl k závěru, že podle článku 3 písm. a) nařízení je dána pravomoc soudů České republiky i místní příslušnost (§ 383 z. ř. s.) a podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je rozhodným právem právní řád České republiky. 4. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. 5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla schválená dohoda účastníků o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu manželství účastníků, rozhodnutí je pravomocné. 6. V rámci svého výslechu manželka uvedla, že manželství vnímala jako spokojené zhruba do roku 2018. V posledních třech letech manžel ve vyšší míře požíval alkohol. V důsledku toho docházelo mezi účastníky ke konfliktům, urážkám a zvýšené agresivitě manžela. Konflikty řešila i policie. Manžel vykonával trest odnětí svobody za čin, kdy se pokusil zapálit společná vozidla po odchodu manželky na Moravu. Následně mu byl uložen trest odnětí svobody za agresivní chování k sousedovi. K manželovi nemá žádný pozitivní citový vztah. Manželství považovala za rozvrácené a vyloučila možnost obnovení manželského soužití. 7. Manžel vypověděl, že pro něj byl vztah účastníků v pořádku, manželku má rád. Manžel se staral o děti, manželka pracovala a z práce se vracela unavená, nežili plnohodnotným partnerským životem a manželka na něj vyvíjela tlak, neboť po něm neustále něco chtěla. Přiznal, že požíval v zvýšené míře alkohol, neboť chování manželky vnímal negativně. Potvrdil konflikty, při nichž zasahovala policie, i své odsouzení. Manželství chtěl zachránit kvůli dětem, manželka nemůže vše zvládnout i s ohledem na zdravotní problémy staršího syna. 8. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 9. Předpokladem kladného rozhodnutí o návrhu na rozvod manželství je kvalifikovaný rozvrat manželství. Tato kvalifikovanost je dána nejenom délkou a intenzitou rozvratu, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu nelze očekávat obnovení soužití manželů. Skutečnost, zda manželé spolu žijí či nikoliv, není vázána na existenci společného bydliště. Společné žití manželů je otázka jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společné nakládání s finančními prostředky apod. Jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského soužití, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a společného hospodaření bez naděje na smíření (srov. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 446 – 453 s.) 10. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale a nenapravitelně rozvráceno. Z výpovědi manželů vyplynulo, že jejich vztah je vážně narušený, manželé dlouhodobě nevedou rodinnou domácnost, manželka opustila rodinnou domácnost již v prosinci 2020. Manžel požíval ve zvýšené míře alkohol, byl agresivní i vůči manželce, nezvládal krotit své negativní emoce. Za své chování (pokus o zničení společných věcí, napadení souseda) byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který v současné době vykonává. Každý z manželů vnímá chování druhého manžela (k sobě navzájem, k společnému životu) negativně (byť manžel přes své negativní emoce označoval vztah za funkční, své nadměrné požívání alkoholických nápojů ale připisoval chování manželky), oba vidí rozdílné příčiny problémů svého partnerského vztahu, rozdílně je interpretují. Je zřejmé, že v minulosti spolu manželé dostatečně nekomunikovali o svých přáních, pocitech a dalším směřování společného života. Za tohoto stavu je rozvrat manželství a následné řízení o rozvod pouze logickým vyústěním všech výše popsaných neshod a odlišností ve vnímání svého vztahu a společného života manželů a vzájemného odcizení. Manželka nechová žádné pozitivní city k manželovi, vyloučila obnovení manželského soužití. Motivací manžela k zachování manželství je pouze ohled na děti účastníků, což ale nepředstavuje relevantní důvod zachování manželství, zejména za situace, kdy vztah účastníků byl provázen konflikty, u kterých musela zasahovat policie a je zřejmé, že dětem konflikty v rodině neprospívají. S ohledem na uvedené, soud manželství rozvedl. 11. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných pohledech na společný a partnerský život a agresivitě manžela, umocněné požíváním alkoholických nápojů. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že zjišťování příčin rozvratu manželství je důležité pro rozhodnutí soudu v tom směru, zda je na místě pokusit se příčiny rozvratu odstranit a přispět (např. formou mediace) k obnovení manželského soužití. Soud není povinen v řízení zkoumat veškeré možné příčiny rozvratu manželství, ani který z účastníků se o rozvrat manželství přičinil větší měrou (kdo zavinil rozvod manželství). Účel řízení o rozvod manželství by přesahovalo komplikované dokazování všech možných příčin rozvratu manželství, případně hledání možné prvotní příčiny rozvratu manželství, když komplikovanost mezilidských vztahů a subjektivní vnímání účastníků jejich vztahu a chování druhého manžela, znemožňují nalezení objektivní zásadní příčiny. Řízení o rozvod manželství by mělo představovat rychlý a co nejméně traumatizující způsob ukončení vztahu manželů za situace, kdy není možná jeho náprava, zejména pokud je zřejmé, že spolu dál být do budoucna nechtějí. 12. Při posuzování zájmů nezletilých dětí účastníků ve smyslu ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku vycházel soud ze skutečnosti, že manželé spolu delší dobu nežijí a rozvodem manželství proto nedojde k žádné podstatné změně na straně nezletilých dětí, zejména za situace, kdy vztah účastníků byl konfliktní a nepředstavoval pro děti stabilní a klidné zázemí. Nelze proto hovořit o tom, že by rozvod byl v rozporu s jejím zájmem. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.