36 C 286/2021 — Okresní soud Praha-východ

Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V souladu s § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Předmětem řízení byl společný návrh na rozvod manželství účastníků, uzavřeného dne 1. 12. 2000 ve [anonymizováno] v Ruské federaci. Z manželství se narodily dvě děti, dne [datum] dnes již zletilý syn [jméno] [celé jméno manžela] dne [datum] dosud nezletilá dcera [jméno] [příjmení] [příjmení]. V průběhu manželství se účastníci odcizili, nežijí spolu od 1. 9. 2020, manželství je pouze formální. Do budoucna vyloučili možnost obnovení manželského soužití. Vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou státními příslušníky Ruské federace s pobytem na území České republiky, soud se zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud tuto otázku posoudil - v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), - jednak podle nařízení Rady ES č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a podle smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášené pod č. 95/1983 Sb., a dospěl k závěru, že podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2201/2003 je ve věci dána pravomoc i příslušnost českého soudu k rozhodnutí věci a podle čl. 26 odst. 1 této mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád Ruské federace. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že soud schválil dohodu účastníků ohledně výchovy a výživy nezletilé dcery účastníků, rozhodnutí je pravomocné. Předloženou dohodou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů si účastníci vypořádali vzájemné majetkové vztahy a povinnosti pro dobu po rozvodu, podpisy účastníků na uvedené dohodě jsou ověřeny. Podle čl. 16 bodu 2. zákona o rodině Ruské federace z 29. prosince 1995 č. 223-FZ manželství může zaniknout jeho rozvodem na žádost jednoho nebo obou manželů, a dále na žádost opatrovníka manžela, který byl soudem prohlášen za právně nezpůsobilého. Podle čl. 21 bodu 1. zákona o rodině Ruské federace z 29. prosince 1995 č. 223-FZ se rozvod manželství provádí soudní cestou v případě, že manželé mají společné nezletilé děti, s výjimkou případů, uvedených v bodě 2 článku 19 tohoto zákona, nebo v případě, že jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí. Podle čl. 23 bod 1., 2. zákona o rodině Ruské federace z 29. prosince 1995 č. 223-FZ v případě vzájemného souhlasu s rozvodem u manželů, kteří mají společné nezletilé děti, jakož i manželů, uvedených v bodě 2 článku 21 tohoto zákona, soud manželství rozvede bez zjišťování důvodů k rozvodu. Manželé mají právo předložit soudu k projednání dohodu o dětech, v souladu s bodem 1 článku 24 tohoto zákona. Jestliže takovou dohodu nemají anebo jestliže dohoda narušuje zájmy dětí, soud učiní opatření k ochraně jejich zájmů způsobem, uvedeným v bodě 2 článek 24 tohoto zákona. Soud nerozvede manželství dříve než po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy manželé podali návrh na rozvod manželství. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny, neboť oba manželé s rozvodem souhlasí a žaloba o rozvod byla podána více než před měsícem. Z manželství se narodily 2 děti, z nichž jedno je již zletilé, přičemž ve vztahu k nezletilé dceři nebyly v řízení zjištěny žádné zvláštní důvody, pro které by byl rozvod manželství účastníků v rozporu s jejím zájmem; ohledně její výchovy a výživy nadto účastníci uzavřeli dohodu, kterou soud schválil. Soud proto manželství účastníků podle čl. 23 bod 1., 2. zákona o rodině Ruské federace z 29. prosince 1995 č. 223-FZ rozvedl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 věta prvá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním, pro použití věty druhé nebyly shledány důvody.