46 C 1/2021 — Okresní soud Praha-východ

Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o.s.ř.“). Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to na základě nezaplaceného jízdného a pokuty za jízdu městskou hromadnou dopravou (trolejbusovou linkou 062), provozovanou žalobkyní bez platného jízdního dokladu dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince 062, jak soud zjistil ze zápisu o přepravní kontrole [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného [částka] a přirážky k jízdnému [částka] vyplývají z tarifu DPmÚL, smluvních přepravních podmínek a informace pro cestující. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] zaslanou žalobkyní dne [datum], jak soud zjistil z výzvy a podacího archu. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný, který využil prostředků hromadné dopravy, nedoložil, že zaplatil řádně jízdné, a vznikla mu tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu byla stanovena v zápise o provedené kontrole, a sice do 30 dnů ode dne sepsání zápisu. Poslední den pro plnění dluhu tak s ohledem na § 605 odst. 1 a § 607 o.z. vyšel na [datum], v prodlení se proto žalovaný ocitl až ode dne následujícího. S ohledem na právě uvedené byla žaloba zamítnuta v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení od [datum] do [datum]. Ve zbývající části soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jejíž částečný neúspěch ve věci byl pouze v poměrně nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Náklady řízení představují částku [částka] za uhrazení soudního poplatku a částku [částka] za paušalní náhradu náležející účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud tak dle § 2 odst. 1 citované vyhlášky přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů řízení, která v tomto případě činí za jeden úkon [částka], a sice za dva úkony (výzvu před podáním žaloby, žalobní návrh), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).