7 C 324/2021-30 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka] za období od 15. 9. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 7 320 Kč s příslušenstvím a dále pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka] za období od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020 ve výši 9 725 Kč s příslušenstvím a to na základě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). 2. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v samotném návrhu a dále se na výzvu soudu nevyjádřila. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná byla vlastníkem vozidla – osobní automobil státní poznávací značky [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“), a to nejdříve od 15. 9. 2019 nejpozději do 31. 12. 2019. Žalovaná tak měla povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti, a to na základě zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalovanou však tato povinnost nebyla splněna, a to v období od 15. 9. 2019 do 31. 12. 2019, tj. po dobu 108 dní. Žalovaná byla dále vlastníkem vozidla - osobní automobil státní poznávací značky [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“), a to nejdříve od 30. 8. 2019 nejpozději do 21. 1. 2020. Žalovaná tak měla povinnost mít u tohoto vozu sjednané pojištění odpovědnosti, a to na základě zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalovanou však tato povinnost nebyla splněna, a to v období od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020, tj. po dobu 145 dní. Žalovaná byla k úhradě příspěvku za první výše uvedené vozidlo ze strany žalobkyně vyzvána výzvou ze dne 26. 8. 2020. Žalovaná však do data splatnosti příspěvku neuhradila ničeho. Žalobkyně následně zaslala žalované dne 11. 1. 2021 předžalobní upomínku. 4. Podáním ze dne 9. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 725 Kč od 26. 4. 2020 do dne doručení žaloby žalované, neboť ani po výzvě soudu nemohla doložit, že výzva k úhradě příspěvku za druhé výše uvedené vozidlo byla žalované odeslána. 5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu. 7. V projednávané věci žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení zpět ve výše uvedeném rozsahu, a to před prvním jednáním ve věci. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a řízení v části zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 725 Kč od 26. 4. 2020 do dne doručení žaloby, tj. do dne 30. 6. 2021, zastavil. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 9. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 11. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 13. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 14. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. 15. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 16. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Žalovaná porušila svou zákonnou povinnost jí stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti, v důsledku čehož vznikl žalobkyni za období od 15. 9. 2019 do 31. 12. 2019 nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 7 020 Kč (108 dní x 65 Kč) spolu s náklady spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tj. celkem na částku 7 320 Kč. Žalovaná příspěvek neuhradila žalobkyni i přes její výzvu včas, a tak vznikl žalobkyni nárok taktéž na úroky z prodlení z dlužné částky, a to od 10. 11. 2020. Žalobkyni dále vznikl nárok za období od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020 na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 9 425 Kč (145 dní x 65 Kč) spolu s náklady spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tj. celkem na částku 9 725 Kč. Žalovaná příspěvek neuhradil ani po zaslání žaloby, a tak vznikl žalobkyni nárok taktéž na úroky z prodlení z dlužné částky, a to od 1. 7. 2021. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady se v souladu s § 137 o.s.ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve