7 C 344/2020-100 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu regresního nároku za poskytnuté pojistné plnění v důsledku pojistné události ze dne 28. 7. 2017. Žalobkyně s žalovaným ad 2) uzavřela dne 22. 2. 2016 smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Ford Focus, [registrační značka]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný ad 1) způsobil při řízení osobního automobilu Ford Focus, [registrační značka] dopravní nehodu, kdy z rozsudku Okresního soudem v Kladně vyplývá, že žalovaný 1) řídil pod vlivem alkoholických nápojů, a to v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Ve vztahu k žalovanému ad 2) uváděla, že ten porušil zákonem stanovenou povinnost ohlásit žalobkyni písemně všechny podstatné okolnosti předmětné dopravní nehody, když neohlášením ztížil žalobkyni možnost řádného šetření dopravní nehody. Následky dopravní nehody byly odstraněny Hasičským záchranným sborem, kterému tak vzniklo právo na náhradu nákladů ve výši 16 800 Kč, které mu žalobkyně uhradila. Ve vztahu k žalovaným požadovala žalobkyně zaplacení částky 8 400 Kč. 3. Žalovaný ad 2) namítal, že osobní automobil prodal a ke dni, kdy byla spáchána dopravní nehoda, vůz již nevlastnil. 4. K námitce druhého žalovaného žalobkyně uvedla, že změna vlastnictví je bez právního významu, neboť druhý žalovaný ji žalobkyni neohlásil, pojištění tak nezaniklo v důsledku oznámení změny vlastníka a žalovaný ad 2) byl proto i nadále osobou pojištěnou z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistná smlouva zanikla až pro neplacení pojistného. 5. Při jednání dne 12. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do části zákonného úroku z prodlení požadovaného po žalovaném 2) za dobu od 26. 11. 2017 do 4. 1. 2021. Soud proto řízení v uvedené části podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), zastavil (výrok II.). 6. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Dne 22. 2. 2016 uzavřela žalobkyně s žalovaným ad 2) smlouvu č. 6132111486, podle které měla žalobkyně žalovanému nahradit v budoucnu vzniklou škodu vzniklou provozem automobilu Ford Focus, [registrační značka]. Dne 28. 7. 2017 nastala pojistná událost, dopravní nehoda, kdy škodu na základě výše uvedené pojistné smlouvy uhradila žalobkyně. Náklady za zásah prováděný jednotkou Hasičského záchranného sboru činily 16 800 Kč. Osobní automobil řídil žalovaný ad 1), který dané vozidlo řídil pod vlivem návykové látky, a to i přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 2 T 217/2014 uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 3 let. Za uvedené jednání byl žalovaný ad 1) shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2018, 1 T 198/2017-113. Následně byl žalovaný ad 1) opakovaně neúspěšně žalobkyní vyzýván k zaplacení postihu ve výši 8 400 Kč. K plnění dlužné částky byl rovněž vyzýván žalovaný ad 2), který výše uvedené vozidlo dne 3. 4. 2017 prodal, aniž by však převod vlastnictví žalobkyni oznámil. Sjednané pojištění mezi žalobkyní a žalovaným ad 2) tak trvalo i v době dopravní nehody. 7. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný ad 2) uzavřel s žalobkyní smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Ford Focus, [registrační značka] dle zákona č. 168/1999 Sb. Přestože žalovaný ad 2) ke dni způsobení dopravní nehody již nebyl vlastníkem vozidla, pojistná smlouva trvala, neboť žalovaný 2) neoznámil změnu vlastnictví pojistiteli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1471/2005). Žalovaný ad 2), který nesdělil žalobkyni, jakým způsobem se vozidlo dostalo do dispozice žalovaného ad 1), porušil svou povinnost podle § 10 odst. 1, písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., ohlásit žalobkyni písemně všechny podstatné okolnosti dopravní nehody, když neohlášením ztížil možnost řádného šetření nehody. 8. Jak uvádí komentář k § 10 zák.č. 168/1999 Sb. v praxi se často vyskytují případy, kdy pojištěné vozidlo změnilo vlastníka, aniž by to původní vlastník (pojistník) oznámil pojistiteli. Vlastníci často zanedbávají svou povinnost ohlásit pojistiteli změnu vlastnictví, přestože až ohlášením této změny pojistiteli dojde k zániku pojistné smlouvy. Z § 12 odst. 2 a judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že je povinností pojistníka oznámit pojistiteli změnu vlastnictví vozidla, které je předmětem pojistné smlouvy; v případě, že tak pojistník neučiní, nemůže se účinně bránit regresnímu nároku pojistitele z důvodů vymezených v § 10 odst. 1 písm. b) a písm. e), pokud dojde ke škodní události po změně vlastnictví. V takovém případě pojistník již není vlastníkem pojištěného vozidla (nemá ho ve své moci, nemůže ovlivnit nakládání s vozidlem) a pravděpodobně nebude ani odpovědným řidičem, přesto má proti němu pojistitel regresní nárok, protože pojistník řádně nevypověděl pojistnou smlouvu. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 32 Odo 1471/2005 byl potvrzen regresní nárok pojistitele proti pojistníkovi, který vozidlo prodal a změnu vlastnictví neohlásil pojistiteli. Podle tohoto rozhodnutí skutečnost, že žalovaný v rozhodnou dobu nebyl provozovatelem vozidla a že vozidlo v rozhodnou dobu neřídil, jsou právně irelevantní. Určujícími skutečnostmi jsou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona, že pojištěného je nutno považovat za provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli, poněvadž až do doby oznámení změny trvá pojistný vztah a z něj vyplývající odpovědnost pojištěného. Porušení povinnosti změnu vlastníka vozidla oznámit a bez zbytečného odkladu podle § 12 odst. 2 zákona poskytnout v této souvislosti pojistiteli nezbytnou součinnost, má za následek odpovědnost pojištěného, vyplývající z pojistné smlouvy a z předmětného zákona. 9. Podle § 10 odst. 1, písm. h) a i) zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný (a řidič vozidla je ve smyslu zák.č. 168/1999 Sb. pojištěným) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo nebo řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Dne 28. 7. 2017 řídil výše uvedené vozidlo žalovaný ad 1), přestože mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo a vozidlo řídil pod vlivem alkoholu, čímž vzniklo žalobkyni právo na regresní nárok vůči žalovanému 1) dle § 10 odst. 1, písm. h) a i) ve spojení s § 2 písm. f) a § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaní dlužnou částku neuhradili, dostali se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 11 290 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 1 500 Kč a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení; výzvu k plnění žalovanému 1) a 2); písemné podání nebo návrh ve věci samé a účast na jednání dne 12. 11. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. a) a d), g) advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 890 Kč. 12. Lhůta ke splnění povinnosti vůči žalovanému ad 2) vymezená ve výrocích I. a II. byla soudem prodloužena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud přihlédl k dohodě účastníků řízení, kdy žalobkyně souhlasila s měsíčními splátkami po 2 000 Kč. 13. Povinnost k plnění byla vůči žalovanému 1) stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 14. Uložené povinnosti může žalobkyně požadovat v celé výši po kterémkoli z žalovaných. Přitom však celková částka, která jí byla soudem přiznána zůstává stejná (placena může být pouze jednou, nikoli tedy, že by ji uhradil každý z žalovaných). Z toho vychází výrok rozsudku, když uvádí, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost plnění druhého z žalovaných. Případně u náhrady nákladů řízení, že jsou žalovaní povinni plnit společně a nerozdílně.