7 C 388/2020-42 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání částky 812 970 Kč ze soudní úschovy, přijaté do soudní úschovy usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 6.3.2020, č.j. 6 Sd 1/2020-27. 2. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem nemovitých věcí tvořící areál [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] – [část obce] včetně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] čp. pokračování - 2 - 7 C 388/2020 [číslo], které zahrnuje 38 nadzemních objektů, vnitřní komunikace, veřejné prostranství a zděné oplocení areálu včetně 9 bran, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizována dvě slova] [část obce], na [list vlastnictví]. Žalovaný užíval zmíněné nemovité věci na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný však neplatil sjednané nájemné, dlužil i za rok 2010 a 2011, žalobce proto rozhodl usnesením Rady [anonymizováno] [obec] č. [rok] ze dne [datum] o výpovědi nájemní smlouvy. Žalovaný převzal výpověď z nájemní smlouvy dne [datum]. Protože v nájemní smlouvě byla výpovědní doba sjednána na 12 měsíců s počátkem běhu výpovědní doby od prvního dne roku následujícího po doručení výpovědi druhé straně; nájemní vztah tedy skončil dne [datum]. Žalovaný k uvedenému datu předmětné nemovité věci nevyklidil, ani na základě výzvy ze dne [datum] a ze dne [datum], kdy žalobci sdělil, že nepovažuje výpověď za platnou a účinnou. Žalobce proto dne [datum] podal u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu na vyklizení celého areálu, přičemž řízení je vedeno pod sp.zn. 5 C 4/2013. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11.3.2019, č.j. 5 C 104/2012 – 608, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2019, č.j. 35 Co 258/2019 – 822, byla žalované uložena povinnost vyklidit dotčené nemovitosti a zaplatit žalobci dlužné nájemné. 3. Podle žalobce tedy žalovanému nesvědčí počínaje dnem [datum] k užívání shora uvedených nemovitostí žádný užívací titul, z toho důvodu nemá ani právo na platby nájemného od podnájemců, kteří s ním uzavřeli podnájemní smlouvy, což platí i pro složitele v řízení o úschově vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp.zn. 6 Sd 1/2020. Žalobce podal v řízení o úschově žádost o její vydání, tato byla soudem zamítnuta, neboť žalovaný s vydáním složené částky nesouhlasil. Protože je žalobce přesvědčen o tom, že mu předmět úschovy náleží, podal tuto žalobu, jíž se domáhá podle § 299 z.ř.s. toho, aby žalovanému bylo uloženo s vydáním předmětu úschovy souhlasit. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal, že nesouhlasí s výpovědí nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] uzavřené dne 9.12.1994 danou mu žalobcem, neboť nebyly splněny důvody pro vypovězení smlouvy, ke dni výpovědi smlouvy nemohl žalobce za žalovaným evidovat žádný dluh. Nájemné bylo zaplaceno na základě provedeného zápočtu nároku žalobce na nájemné oproti nákladům vynaloženým žalovaným na předmětu nájmu. Zmínil své dovolání podané proti výše uvedeným rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze s tím, že přestože rozsudky nabyly právní moci, nejedná se přesto o rozhodnutí konečné. 5. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Z usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 6.3.2020, č.j. 6 Sd 1/2020-27, soud zjistil, že k návrhu složitele [právnická osoba], [IČO], byl do úschovy soudu přijat předmět úschovy - peněžní částka ve výši 812 970 Kč představující nájemné za užívání nebytových prostor za období leden až březen 2020. 7. Z usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 19.8.2020, č.j. 6 Sd 1/2020-34, soud zjistil, že návrh žalobce na vydání soudní úschovy v předmětné věci byl pro nesouhlas žalovaného zamítnut. 8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11.3.2019 č. 5C 104/2012-608 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2019 č. 35 Co 258/2019-822 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost do 30ti dnů od právní moci rozsudku vyklidit předmětné nemovitosti tvořící areál [anonymizována dvě slova] a dále zaplatit žalobci částku 246 417 488 Kč s příslušenstvím. Oba soudy dospěly k závěru, že výpověď daná žalobcem žalovanému z nájemního poměru založeného nájemní smlouvou č. pokračování - 3 - 7 C 388/2020 9. [spisová značka] [číslo] ze dne 9. 12. 1994 je platná a oprávněná s tím, že nájemní poměr skončil k [datum]. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 nabyl právní moci (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze) dne 21.1.2020. <i>10. Podle ust. § 299 odst. 1 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Podle odstavce 2 je pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.</i> <i>Podle ust. § 159a odst. 3 o.s.ř. platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.</i> 11. Shora uvedenými důkazy byl skutkový stav pro rozhodnutí soudu dostatečně zjištěn, další důkazní návrhy účastníků na doplnění dokazování soud proto zamítl, neboť je shledal nadbytečnými. Soud je výrokem (o povinnosti žalovaného vyklidit předmětné nemovité věci) vázán (dle § 159a odst. 3 o.s.ř.), a tudíž v tomto směru již dále neprováděl dokazování ke zjištění rozhodných skutečností po posouzení oprávněnosti užívání předmětných nemovitých věcí žalovanou, neboť tomu brání překážka věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o.s.ř.). Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4301/2017). K datu vyhlášení tohoto rozsudku nebyla právní moc shora uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ani Městského soudu v Praze dotčena. Žalovaným podané dovolání na toto posouzení nemá vliv. 12. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že v rozhodnutích přijatých v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 soudy závazně posoudily předběžnou otázku mezi týmiž účastníky řešenou přímo ve výroku rozhodnutí, tj. otázku existence nájemního poměru v rozhodném období (od 1. 1. 2013), soud v projednávané věci proto nemůže shodnou otázku posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Jelikož bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, že nájemní poměr vzniklý na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] ze dne 9. 12. 1994 uzavřené mezi účastníky dne 31. 12. 2012 zanikl, má soud za to, že od 1. 1. 2013 již žalovaný není oprávněn inkasovat platby od svých podnájemců, kteréžto náleží žalobci coby vlastníku nemovitostí užívaných složitelem (podnájemcem) [právnická osoba] Pokud tedy předmětem úschovy byly platby hrazené společností [právnická osoba] za užívání nebytových prostor v období po [datum], je nepochybné, že oprávněnou osobou k vydání složené peněžité částky je žalobce, neboť žalovaný již od [datum] nemá žádný právní titul k uvedeným nebytovým prostorám, tedy nemohl mít ani nárok na nájemné, případně bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti třetí osobou. 13. Pokud žalovaný za shora popsané situace odmítá udělit souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobci, je na místě nahradit souhlas žalovaného v řízení postupem dle § 299 z.ř.s., proto soud žalobě vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který byl v řízení plně úspěšný, náhradu nákladů řízení. Vycházel přitom z opakovaného a neměnného pohledu Krajského soudu v Praze na spory těchto účastníků o vydání předmětu úschovy, podle něhož žalobce je statutárním městem, disponujícím personálním a materiálním vybavením (zejména právním oddělením), které jistě je schopno zajistit kvalifikované hájení práv žalobce. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2434/19, že je to žalobce, který musí již v návrhu nebo v průběhu řízení osvědčit rozhodné skutečnosti, které by odůvodňovaly právní zastoupení jako účelně vynaložené náklady. pokračování - 4 - 7 C 388/2020 Žalobce nezdůvodnil, ani netvrdil, že jeho právní zastoupení bylo účelně vynaloženým nákladem, platí proto presumpce jeho dostatečného materiálního a personálního vybavení k řádnému hájení jeho práv. Z obsahu spisu pak bez dalšího žádné zvláštní důvody pro to, že by (mimořádně) v této věci mělo být právní zastoupení hlavního města Praha účelně vynaloženým nákladem, neplynou, a to zvláště za situace, kdy odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že nejde ani o případ "pilotního" sporu řady dalších typově obdobných kauz (když obdobná věc již byla dříve odvolacím soudem "pilotně" projednána). 15. Žalobci tak náleží pouze náhrada ve výši zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a, není-li právní zastoupení žalobce v této věci účelně vynaloženým nákladem, lze v souvislosti s tímto řízením žalobci přiznat dále jen ty náklady, které by mu jako nezastoupenému účastníku náleže