8 C 402/2021-24 — Okresní soud Praha-východ

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z povozu vozidla – automobilu [registrační značka] v období od 29. 12. 2019 do 31. 3. 2020. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl v období od 29. 12. 2019 do 31. 3. 2020 provozovatelem vozidla – osobní automobil státní poznávací značky [anonymizováno] [číslo] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“). Žalovaný tak měl povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to na základě zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalovaným však tato povinnost nebyla splněna, a to v období od 29. 12. 2019 do 31. 3. 2020, tedy po celkovou dobu 94 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 6 110 Kč (94 x 65 Kč) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tj. celkem na částku 6 410 Kč. Žalovaný byl k úhradě tohoto příspěvku ze strany žalobkyně opakovaně vyzýván. Splatnost příspěvku nastala ke dni 7. 12. 2020. Žalovaný však do data splatnosti příspěvku neuhradil ničeho. 5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 9. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 10. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 12. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 13. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 14. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů [anonymizována tři slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost mu stanovenou v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ve výši 6 110 Kč (94 dní x 65 Kč) spolu s náklady spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tj. celkem na částku 6 410 Kč. 17. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 19. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně podala před podáním této žaloby vůči žalovanému další žalobu s prakticky totožným skutkovým i právním základem. Jedinou odlišností mezi oběma žalobami bylo období, za nějž žalobkyně požadovala zaplacení příspěvku. Žalobkyni přitom nebránilo nic v podání žaloby jedné k domáhání se všech částek současně. Předmětem tohoto řízení, zahájeného dne 30. 6. 2021, bylo nezaplacení příspěvku za období od 29. 12. 2019 do 31. 3. 2020. Předmětem řízení zahájeného u zdejšího soudu dne 22. 10. 2020, vedeného pod sp. zn. 8 C 37/2021, bylo nezaplacení příspěvku za období od 12. 10. 2019 do 28. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že první z žalob byla podána dne 22. 10. 2020 a pozdější z žalovaných období skončilo dne 31. 3. 2020, měla žalobkyně téměř 7 měsíců na to, aby oba nároky stihla zpracovat a uplatnit jednou žalobou, což je doba více než dostatečná. V řízení se sp. zn. 8 C 37/2021 již byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve výši 1 489 Kč, což je částka, kterou žalobkyně požaduje i v tomto řízení. 20. Pokud by se žalobkyně domáhala obou nároků v jedné žalobě, odpovídaly by náklady řízení částce 2 252 Kč. Tyto náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 780 Kč (součet obou požadovaných plnění) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Za účelně vynaložené náklady za obě řízení (8 C 37/2021 a 8 C 402/2021), jejichž náhradu je možné přiznat dle § 142 o. s. ř. tak soud považuje pouze náklady ve výši 2 252 Kč. Jelikož žalobkyni již byla v řízení 8 C 402/2021 přiznána náhrada nákladů ve výši 1 489 Kč, má žalobkyně v tomto řízení nárok pouze na zaplacení rozdílu částek 2 252 Kč a 1 489 Kč. Soud proto ve výroku II. rozhodl tak, že ve věci zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení pouze v částce 763 Kč.