11 C 58/2021-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání 2ks [anonymizována tři slova] [rok] a zaplacení částky 3 500 Kč, eventuelně zaplacení částky 17 070 Kč s příslušenstvím pro případ nemožnosti vydání označené věci, vypůjčené žalovanému žalobkyní na základě smlouvy o výpůjčce ze dne [datum]. Účastníci si ve smlouvě ujednali, že vybavení bude užíváno žalovaným výhradně za účelem nabídky a prodeje výrobků vyráběných nebo distribuovaných žalobkyní. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že v případě ukončení výpůjčky dříve než za pět let od jejího uzavření, je žalovaný povinen zaplatit žalobci sankci za demontáž zařízení ve výši 3 500 Kč. Žalovaný ukončil odběry nápojů žalobkyně v roce 2018, bylo tedy zřejmé, že zapůjčené vybavení není užíváno ke sjednanému účelu, což je podstatným porušením smlouvy. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a vyzvala ho k zaplacení sankce a navrácení předmětů. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, z tohoto důvodu se žalobkyně obávala, že výše označená věc již není v držení žalovaného a požadovala in eventum náhradu škody spočívající v zůstatkové hodnotě nevrácené věci ve výši 13570 Kč bez DPH s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně dne [datum] vzala žalobu v části vydání označené vypůjčené věci zpět a nadále požadovala pouze úhradu (původně požadovaného) eventuálního nároku. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může vzít žalobce za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve než začalo jednání, není případný nesouhlas ostatních účastníků důvodem neúčinnosti zpětvzetí návrhu (§ 96 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ještě před zahájením jednání ve věci rozhodl soud v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 5. Ze smlouvy o výpůjčce vybavení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému do bezplatného užívání ve smlouvě specifikované vybavení, přičemž ve čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že vybavení bude žalovaným užíváno v jeho provozovně výlučně za účelem nabídky a prodeje výrobků vyráběných nebo distribuovaných žalobkyní. Porušení této povinnosti se považuje za porušení výpůjčky podstatným způsobem. Dále zde bylo ujednáno, že pokud by žalovaný neodebíral výrobky žalobkyně po dobu delší než dva měsíce, bude se mít za to, že vybavení již nepotřebuje. Podle čl. 3 byl žalovaný povinen při ukončení výpůjčky umožnit osobám určeným žalobkyní odinstalovat a odvézt vybavení, přičemž pokud by do dvou týdnů od ukončení výpůjčky nevrátil vybavení, zavázal se bez ohledu na zavinění uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši vstupní hodnoty tohoto vybavení. V čl. 3 smlouvy se účastníci dohodli, že pokud dojde k ukončení výpůjčky dříve než za pět let od jejího uzavření, bude žalovaný povinen zaplatit žalobkyni za demontáž vybavení sankci ve výši 3 500 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen (mimo jiné) odběratelským [číslo]. 6. Z protokolu o montáži ze dne [datum], odběratelské [číslo] soud zjistil, že v provozovně žalovaného bylo namontováno vybavení číslo [anonymizováno], označené jako lednice. 7. Z dopisu ze dne [datum] včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o výpůjčce vybavení [číslo] ze dne [datum] z důvodů uvedených v čl. 2 smlouvy o výpůjčce. Zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení sankce ve výši 3 500 Kč a k vrácení vybavení. 8. K úhradě celé dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 9. Podle ustanovení § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 10. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalovaný porušil svoji smluvní povinnost, když po skončení smlouvy o výpůjčce nevrátil žalobkyni vypůjčené věci, v důsledku čehož vznikla žalobkyni škoda odpovídající hodnotě nevrácených věcí, a to dle ustanovení § 2913 odst. 1 o.z. Protože ke skončení smluvního vztahu ze smlouvy o výpůjčce došlo před uplynutím 5ti let od jejího uzavření, a to z důvodů na straně žalovaného, který neplnil řádně a včas sjednané povinnosti, přísluší žalobkyni nárok na sankci pro tento případ sjednanou, a to ve výši 3 500 Kč. Žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním, žalobkyni tak přísluší též nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že ve věci plně úspěšné žalobkyni soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8 696 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta dle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby 5 460 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání návrhu na zahájení řízení vše podle § 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu), za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby po 1 820 Kč, paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 1 336 Kč. 14. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Podle ustanovení § 149 o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.