22 C 27/2022-32 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu dne 4. 10. 2021 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalované povinnosti k úhradě částky 6 723 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Dne 18. 5. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] kdy vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas uhradit. V souladu s těmito závazky dodala žalobkyně žalované v období 21. 5. 2020 - 28. 2. 2021 elektřinu za cenu 22 192 Kč, kterou žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 11. 3. 2021, splatnou dne 25. 3. 2021. Žalovaná na tuto pohledávku k dnešnímu dni uhradila 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 15 289 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč, 13. 8. 2021 částku 20 Kč. Dne 6. 9. 2021 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala žalované na jí udanou adresu výzvu k úhradě dlužného závazku s upozorněním na možnost jejich vymáhání soudní cestou a s tím spojených nákladů. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci proti uvedenému postupu nenamítali ničeho, a proto bylo ve věci rozhodnuto za podmínek § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů, bez nařízení jednání. 4. Ve věci byly provedeny níže uvedené důkazy, z nichž byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Dne 18. 5. 2020 uzavřely žalobkyně a žalovaná Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí č. smlouvy [číslo], jejímž předmětem byla dodávka a odběr elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] (smlouva na čl. 23 spisu) 6. Žalobkyně vystavila dne 11. 3. 2021 fakturu za odběr elektřiny, [číslo] pro období 21. 5. 2020 – 28. 2. 2021, místo spotřeby [adresa], na částku 22 192 Kč, splatnou dne 25. 3. 2021. Za zúčtovací období bylo dodáno 6, [číslo] MWh. (faktura na čl. 21 – 22 spisu) 7. Žalované byla adresována předžalobní upomínka dopisem ze dne 6. 9. 2021 právním zástupcem žalobkyně. (upomínka na čl. 20 /26/ spisu, podací lístek na čl. /24/ 25 spisu) 8. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 5. 2020 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, č. smlouvy [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Za realizaci dodávek elektřiny v období 21. 5. 2020 – 28. 2. 2021 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] znějící na částku 22 192 Kč, se splatností dne 25. 3. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že eviduje plnění stran žalované ve výši 15 469 Kč dne 13. 8. 2021 (9 x 20 Kč + 15 289 Kč), tak toto tvrzení žalované nebylo sporováno, žalovaná na svoji obranu netvrdila, neprokazovala ničeho. Žalované byla adresována předžalobní upomínka. 9. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. 10. Soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastnice sporu uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) za současné aplikace zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Kupní smlouvou se kupující zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit kupní cenu. Předmětem koupě může být věc, kdy pojem věci je v zákoně č. 89/2012 Sb. (§ 489) vnímán šířeji nežli v zákoně č. 40/1964 Sb. (Občanský zákoník s komentářem, C. H. BECK, Praha 2014, str. 32, díl VI.). Jak stanoví § 489 občanského zákoníku, věcí v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Plyn nepochybně potřebě lidí slouží a jedná se o věc rozdílnou od osoby. Aby se jednalo o takovou věc, musí být dána objektivní možnost ovladatelnosti věci (§ 497 o. z.). Např. atmosférická elektřina není věcí v právním smyslu (Občanský zákoník s komentářem, C. H. BECK, Praha 2014, str. 1731, díl L). Ovladatelné přírodní síly však mohou být předmětem obchodování, kdy přiměřeně se použije ustanovení o věcech hmotných (§ 497 o. z.). Tzn., že předmětem obchodování mohou být síly, jež je možné ovládat strojem, zařízením či stavbou, je možné měřit jejich objem, množství; většinou jsou dodávány v rámci určitých soustav. (Občanský zákoník s komentářem, C. H. BECK, Praha 2014, str. 1761, díl I.) Protože předmětem smluvního vztahu účastníků byla síla, jíž jest možné ovládat tak, jak jest shora uvedeno, a taktéž měřit její množství, objem (elektřina), může tato být předmětem obchodování, jedná se o věc v právním slova smyslu, a proto bylo na právní vztah účastníků aplikováno ustanovení § 2079 o. z. Ve smlouvě účastníky uzavřené vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost předmět koupě (plyn) kupujícímu odevzdat a žalované jako kupující povinnost předmět koupě převzít (odebrat) a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. 11. K prokázání té skutečnosti, že na dlužnou částku bylo plněno, leží důkazní břemeno na žalované, která však netvrdila ani neprokazovala ničeho. 12. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované plnění spočívající v dodávce elektřiny do sjednaného odběrného místa, žalovaná však v plném rozsahu nesplnila svou povinnost úhrady za takto poskytnuté plnění. Tím, že žalovaná nesplnila řádně a včas svůj peněžitý závazek, dostala se do prodlení a je povinna podle § 1970 o. z. platit z dlužné částky úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované povinnost k plnění tak, jak jest uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to při zohlednění žalobou požadovaného plnění, kdy žalobkyně ponížila svůj celkový nárok o dvě částečné úhrady žalované ve výši 15 469 Kč, čemuž odpovídá i navazující specifikace úroku z prodlení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku a náhrady právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ Vyhláška“). Podaná žaloba, resp. návrh na vydání platebního rozkazu, naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767), podle kterého se zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. V daném případě jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 vyhlášky, tj. řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu právního zastoupení tak činí částka ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč učiněné před podáním návrhu na zahájení řízení, včetně něj (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a žaloba – návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), s třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) Vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů. Daň z přidané hodnoty ve výši 21% DPH činí částku 189 Kč Soudní poplatek byl uhrazen ve výši 400 Kč. Žalovaná je tedy celkem povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč. 14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).