24 C 351/2021 — Okresní soud Praha-východ

1) Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 200 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že v řízení o pozůstalosti po otci žalobce vedeném před [název soudu], předložil žalobce k důkazu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, kterou podala žalovaná a v níž se domáhala vydání částky ve výši 200 000 Kč s tím, že tuto částku složila jako rezervační zálohu, a že jí tuto částku poskytl otec žalobce. Žalobci bylo nabytí uvedené pohledávky potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 13.1.2021. 2. Žalovaná návrh žalobce odmítla jako neoprávněný s tím, že zemřelý otec žalobce byl partnerem žalované. Žalobce vždy choval k žalované antipatii, a to od května rolu 2017, kdy převedl na žalovanou bezplatně práva z penzijního pojištění, což žalobce nesl nelibě. Žalobce věděl, že jeho otec žalovanou přiměřeně vyživuje, obdarovává ji, čímž zvyšuje její životní úroveň a pociťoval to jako příkoří. Postupem času antipatie žalobce vůči žalované přešla v otevřenou nenávist, což se projevuje i v meritu tohoto řízení. K žalobě pak žalovaná uvedla, že v žalobě není tvrzen žádný důvod vzniku tvrzené pohledávky, na základě kterého by měla žalovaná plnit k rukám žalobce částku ve výši 200 000 Kč, žalobu považuje za zcela neurčitou. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná použila částku ve výši 200 000 Kč, kterou jí poskytl zemřelý otec žalobce, jako rezervační zálohu a předala jí paní [celé jméno žalované]. Žalobce, následně, po smrti otce, uvedl tuto částku jako pohledávku zemřelého zůstavitele za žalovanou s tím, že se podle něj jednalo o půjčku a usnesením [název soudu], sp. zn.: [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], mu bylo potvrzeno dědictví včetně pohledávky za žalovanou z titulu půjčky ve výši 200 000 Kč. 4 Podle ustanovení § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. <i>5 Podle ustan. § 1722 obč. zák. plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.</i> <i>6 Podle ustan. § 1723 onbč. zák. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.</i> 7. Právním titulem žaloby je podle žalobce dědické usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací], z nějž vyplývá, že bylo projednáno dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém [datum], veškerý majetek zůstavitele nabyl jako jediný dědic žalobce. Pod bodem ac) je v dědickém usnesení uvedena jako součást majetku zůstavitele„ pohledávka proti [celé jméno žalované] z titulu půjčky ve výši 200 000 Kč“. 8. Žalovaná sice připustila, že předala realitní makléřce [jméno] [příjmení]„ rezervační zálohu“ ve výši 200 000 Kč, což označila za nesporné, avšak další tvrzení žalobce neuznala. 9. Za stávající situace tedy bylo na žalobci, aby prokázal svoji skutkovou verzi a to zejména existenci právního titulu tvrzené pohledávky, neboť žalobce tvrdil, že jeho otec žalované žalovanou částku půjčil, avšak dědické usnesení nevypovídá nic o právní povaze závazku mezi žalovanou a otce, žalobce, o jeho obsahu, splatnosti atd. Žalobce existenci tvrzené dohody o půjčce mezi žalovanou a zemřelým otcem žalobce (partnerem žalované) prokazoval toliko žalobou, kterou se žalovaná domáhala na [jméno] [příjmení] za placení částky ve výši 200 000 Kč, když v uvedené žalobě (tam v postavení žalobkyně) se žalovaná omezila na tvrzení, že„ tuto částku jí poskytl pan [jméno] [příjmení]“. 10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žádný z provedených listinných důkazů nijak nesvědčí o povaze a obsahu závazku žalované vůči otci žalobce (zda se jednalo o půjčku, dar, či zda se vůbec jednalo o závazkový vztah), ani o skutkových okolnostech, za kterých ke vzniku tvrzeného závazku mělo dojít, ani o tom, zda následně došlo či nedošlo k nějakým změnám závazkového vztahu. 11. Z předložených listin vyplývá toliko skutečnost, že otec žalobce„ poskytl“ žalované, své tehdejší partnerce, částku ve výši 200 000 Kč, kterou žalovaná použila jako rezervační zálohu realitní makléřce. O tom, jaká byla povaha závazku, zda se jednalo o dar, zápůjčku, či jiný závazkový vztah, či zda se vůbec jednalo o závazkový vztah, ani nic o obsahu tvrzeného závazku (zda bylo mezi účastníky závazkového vztahu dohodnuto něco ohledně vrácení peněz, splatnost, případně úročení), či zda později nedošlo ke změně povahy závazku, z povedených listinných důkazů nevyplývá nic. Žalobce, zřejmě si vědom své důkazní nouze, navrhnul po poučení soudu podle ustan. § 119a, odst. 1, odst. 3, kterého se mu dostalo, k důkazu toliko účastnický výslech žalované a dále zprávu o výsledku sporu vedeného žalovanou (jako žalobkyní) o zaplacení částky ve výši 200 000 Kč před [název soudu]. 12. Účastnický výslech žalované však soud provést nemohl, neboť ten je dle ustan. § 131, odst. 1 o.s.ř. možný jen tehdy, pokud s tím účastník souhlasí, avšak žalovaná se svým účastnickým výslechem (k prokázání skutkové verze žalobce) nesouhlasila. Zprávu o výsledku řízení u [název soudu] pak soud nevyžadoval a k důkazu neprovedl, neboť to považoval za nadbytečné. V uvedeném řízení totiž byl řešen vztah mezi žalovanou (jako žalobkyní) a třetí osobou, předmětem sporu nebyl závazek mezi žalovanou a otcem žalobce. Pokud tedy jediným důkazem, ze kterého žalobce dovozoval, že žalovaná je povinna vrátit žalobci částku ve výši 200 000 Kč, a z nějž dále dovodil, že závazkový vztah mezi žalovanou a otcem žalobce byl půjčkou, je slovo„ poskytl“ v žalobě, kterou podala žalovaná k [název soudu] a shora uvedené dědické usnesení (které však nevypovídá nic o existenci a povaze závazku mezi žalovanou a zůstavitelem), nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobce neunesl ani povinnost tvrzení, natož pak povinnost důkazní. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 200 000 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.