3 C 123/2020-30 — Okresní soud Praha-východ

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] uplatnila manželka návrh na rozvod manželství. V došlém návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] na [anonymizováno] úřadě [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Pro oba manžele se jednalo o manželství první. Ze společného soužití se manželům narodily dvě děti, ještě před uzavřením manželství dcera [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození], a během trvání manželství dcera [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. Manželka uvedla, že je občanem [země] a její manžel občanem [země] Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa], a to do [datum]. Od [datum] bydlí manželka s nezletilými dětmi u své matky. Dále manželka uvedla, že s manželem již přes dva měsíce spolu nežijí, manžel se odstěhoval zpět na [země], kde hodlá nadále zůstat, manželství je pro ni již pouze formálním svazkem, po citové i lidské stránce jsou s manželem zcela odcizeni. Z uvedených důvodů manželka přistoupila k návrhu na rozvod manželství, neboť má za to, že manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení a v takovém svazku nemá manželka dále zájem setrvávat. K návrhu manželky na rozvod manželství se manžel nevyjádřil, přestože byl přípisem k takovému vyjádření soudem vyzván a byla mu k vyjádření poskytnuta přiměřená lhůta. Přípis s výzvou k vyjádření byl vykázán jako doručený. Ve věci bylo nařízeno jednání, k němuž byl manžel řádně předvolán, avšak se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, projednal věc v nepřítomnosti manžela. Ve věci bylo potřeba se nejprve zabývat otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů a otázkou rozhodného práva, neboť manžel je příslušníkem [země]. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Brusel II bis) jsou ve věcech týkajících se rozvodu příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. V souladu s uvedeným ustanovením je tedy v tomto případě dána příslušnost soudů České republiky. Dle čl. 8 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, v případě, že nedojde k volbě práva podle čl. 5, řídí se rozvod a rozluka právem sátu, v němž měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v tomto státě pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu. V souladu s uvedeným ustanovením je pak tedy v této věci rozhodným právem právo České republiky. Soud má z provedených důkazů za prokázané následující: Manželé uzavřeli manželství dne [datum] před [anonymizováno] [územní celek] - [příjmení] [jméno] (zjištěno z oddacího listu matričního úřadu [anonymizována dvě slova] [příjmení] – [příjmení] [jméno]). Manželům se narodily dvě dcery, [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození], a [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. Poměry péče a výživy nezletilých dcer pro dobu před a po rozvodu manželství byly upraveny rozsudkem [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (prokázáno uvedenými rozsudky). Z výslechu manželky provedeného při jednání soud zjistil, že manželka je přesvědčena o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu manželství a možnost obnovy manželského soužití do budoucna vylučuje. Manželé nejsou od [datum] v žádném kontaktu, neboť se toho dne manžel odstěhoval od rodiny na [země], kde od té doby pobývá. Mezi manžely neprobíhá žádný kontakt. Manžel neprojevuje zájem o manželku, ani o nezletilé děti, na které neplatí ani výživné, což manželku vedlo v listopadu letošního roku až k podání trestního oznámení. K příčinám rozvratu manželství manželka uvedla, že si s manželem postupně přestali rozumět. Roli v tomto odcizení hrálo i nezodpovědné chování manžela, který se stýkal se špatnými lidmi, začal s nimi pít alkohol, brát drogy a hrát automaty. V důsledku těchto styků a aktivit se jeho chování výrazně zhoršilo a došlo tak i k vzájemnému citovému odcizení mezi manžely, které vyvrcholilo, když se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. Dle sdělení manželky má i manžel zájem se rozvést, ještě v létě letošního roku manželce volal a žádal po ní rozvodové papíry. Jeho neaktivita v řízení je dána především velkou vzdáleností a neochotou přijet kvůli jednání do České republiky ze [země], nikoli nesouhlasem s rozvodem. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odstavce 2 citovaného paragrafu platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odstavce 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v projednávané věci byly splněny zákonem stanovené podmínky k tomu, aby manželství účastníků bylo rozvedeno, neboť je zjevně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků se stalo pouhým formálním svazkem, který neplní své funkce, a v řízení nevyvstaly pochybnosti o tvrzení manželky o rozvratu manželství, neboť i z chování manžela vyplývá jeho zájem se rozvést. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje ve vzájemném citovém odcizení manželů. Rovněž byly rozsudkem soudu upraveny poměry společných nezletilých dětí manželů pro dobu po rozvodu manželství. S ohledem na splnění všech zákonných podmínek a s ohledem na výše uvedené proto rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, a manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.