35 C 190/2022-46 — Okresní soud Praha-východ

Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky jako příspěvku podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“), neboť žalovaný provozoval vozidlo [registrační značka], [VIN kód], které bylo evidováno jako provozované. Za období od 15. 1. 2020 do 29. 1. 2020 a za období od 27. 11. 2020 do 27. 1. 2021 neměl žalovaný sjednáno pojištění podle zákona. Žalobce zaslal žalovanému výzvy ze dne 1. 10. 2020 a 15. 2. 2021, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný provozoval v období od 27. 11. 2020 do 27. 1. 2021 osobní vozidlo [registrační značka] a [VIN kód] se zdvihem objemu válců nad 1850 cm3 do 2500 cm3, ač neměl sjednané povinné ručení. Žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 15. 2. 2021 a následně předžalobní výzvu, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil. Pokud jde o období od 15. 1. 2020 do 29. 1. 2020, tak toto vozidlo dle registru vozidel provozoval a vlastnil [jméno] [příjmení] Smlouva ze dne 10. 1. 2018 toto nemohla změnit, neboť se týkala jiného vozidla. Soud věc posoudil podle § 4 zákona, přičemž provozovatel a vlastník vozidla (zákonodárce stanovil vyvratitelnou domněnku, že jde o osobu zapsanou v registru vozidel) mají povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti. Výše denní sazby je stanovena § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“) Žalobce pak má v souladu s § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky právo na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svoji povinnost po dobu 62 dní, přiznal soud žalobci shora uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. Pokud jde o období 15 dnů v období ledna 2020, tak žalovaného tato povinnost nikterak netížila. Soud proto za toto období žalobu zcela zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 811,50 Kč, přičemž tato částka představuje 54,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 605 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.